12 C 258/2020-22 — Okresní soud v Mostě

Žalobce požadoval zaplacení shora uvedené částky s argumentem, že mezi žalobcem a [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mezi těmito byla též pohledávka za žalovanou, kdy předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v rámci smlouvy byl mezi [právnická osoba] a žalovanou sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], převzetí zařízení stvrdila žalovaná svým podpisem na zakázkovém listě ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že ze strany předchůdce žalobce došlo k odstoupení od smlouvy pro porušení povinností ze strany žalované, nastala povinnost žalované poskytnuté zařízení vrátit a pro případ nevrácení zařízení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. Soud rozhodl dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce svůj nárok prokazoval důkazy listinnými, a to smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne [datum], dále poskytnutí přijímacího zařízení bylo zjištěno ze zakázkového listu ze dne [datum]. Dále z předloženého ceníku služeb [právnická osoba] byla zjištěna výše smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Dále žalobce předložil výzvu k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne [datum] a odstoupení od smlouvy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Dále byla předložena předžalobní výzva, upomínka ze dne [datum]. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, která zanikla odstoupením ze strany předchůdce žalobce. Do současné doby žalovaná nevrátila poskytnutá zařízení, jež jí byla zapůjčená, k této povinnosti byla opakovaně vyzvána, žalobce má tedy nárok na zaplacení smluvní pokuty, jejíž výše vychází z předloženého ceníku. Po právní stránce soud aplikoval ustanovení § 2048 o. z., kdy ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušení potvrzené povinnosti vznikla škoda. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále je „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.