12 C 373/2020-34 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ UPC“) a žalovaným (dále jen„ smlouva"). Součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno] (dále jen„ VOP“) a ceník [anonymizováno]. V rámci smlouvy bylo ujednáno, že žalovaný [právnická osoba] bude měsíčně platit nájemné za nájem zařízení: [anonymizována dvě slova] TC7200 [anonymizováno] WIFI [anonymizováno] * (8C04FF1A7536) (dále jen„ zařízení“) a platby za další objednané služby. Zařízení si převzal žalovaný dne [datum]. Žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti ze smlouvy. Z tohoto důvodu odstoupila [anonymizováno] od smlouvy a vyzvala žalovaného k vrácení zařízení pod hrozbou uplatnění smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Žalovaný ve stanovené lhůtě zařízení nevrátil a [anonymizováno] tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Pohledávku ze smlouvy postoupila [anonymizováno] na žalobkyni a žalovaného o tom vyrozuměla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný uzavřel s [anonymizováno] smlouvu o poskytování služeb ve které se [anonymizováno] zavázala poskytovat žalovanému objednané služby veřejně dostupných komunikací a objednané doplňkové služby. Za objednané služby se žalovaný zavázal měsíčně platit [anonymizováno] ujednanou částku. Žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti z uzavřené smlouvy. Z tohoto důvodu odstoupila [anonymizováno] od smlouvy a vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého zařízení a poskytla k tomu žalovanému lhůtu 7 dnů, a to v souladu s VOP. Žalovaný zařízení řádně a včas nevrátil. Pohledávku ze smlouvy postoupila [anonymizováno] na žalobkyni a žalovaného o tom vyrozuměla. 5. Soud zjistil, že v čl. 7 VOP se uvádí následujícíje nutné, abyste nám vrátil (a) pronajaté Přijímací zařízení, a to na adresu našeho distribučního skladu: [právnická osoba], [ulice a číslo], [číslo] [obec]. To platí i v případě, že ukončíte užívání jednotlivé Služby a Přijímací zařízení používáte jen pro její příjem. [příjmení] se vracené Přijímací zařízení cestou k nám nepoškodilo (nebo pro případ, že se tak stane), doporučujeme Vám, abyste zásilku při odesílání pojistili dle výše smluvní pokuty pro příslušné Přijímací zařízení, která je uvedena v ceníku na www.upc.cz. Přijímací zařízení se považuje za vrácené v momentě, kdy ho převezmeme v našem distribučním skladu. 6. Přímo v předmětné smlouvě se uvádí, že v případě nevrácení zařízení včas a v pořádku, je [anonymizováno] oprávněna požadovat smluvní pokutu dle ceníku [anonymizováno] (viz prohlášení účastníka ve smlouvě ad f)). 7. S ohledem na výše uvedená skutkové zjištění soud učinil skutkový závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se [anonymizováno] zavázala poskytovat žalovanému služby specifikované výše. Za tímto účelem žalovanému dočasně poskytla zařízení, bez kterého by předmětné služby nemohly být žalovanému poskytnuty. Smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen na základě odstoupení od smlouvy [anonymizováno]. Žalovaný pronajaté zařízení nevrátil. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení smluvní pokuty za to, že žalovaný dosud na své náklady a nebezpečí pronajaté zařízení nevrátil. 8. Po právní stránce soud posoudil předmětný smluvní vztah mezi [anonymizováno] a žalovaným následujícím způsobem. [anonymizováno] jako podnikatelka poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací uzavřela se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu, která splňuje zákonné náležitosti podle § 63 odst. 3 z. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích ve znění v době uzavření smlouvy. V souladu s § 63 odst. 3 z. č. 127/2005 Sb. smlouva s uživatelem obsahovala mj. u [anonymizováno] obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, u žalovaného jako uživatele jméno a příjmení, bydliště, datum narození a rodné číslo fyzické osoby, popis poskytované služby, zaručenou úroveň její kvality a datum zahájení jejího poskytování, informaci o termínech a způsobu vyúčtování ceny a placení, dobu, na kterou je smlouva uzavřena, a výpovědní dobu, podmínky pro obnovení a ukončení služby, způsob uplatnění reklamace vad poskytované služby a reklamace vyúčtování cen za poskytnuté služby, včetně údajů o tom, kde a v jakých lhůtách lze reklamaci uplatnit, smluvní pokuty za nedodržení nebo porušení smluvních povinností, ujednání o náhradě škody a vrácení peněz, která budou použita v případě nedodržení úrovně kvality služby stanovené ve smlouvě nebo v případě přerušení poskytování služby ze zavinění podnikatele poskytujícího službu, informaci o způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy mimo soudní nebo správní řízení, způsob vyrozumění účastníka o změně smluvních podmínek. 9. Ve smlouvě je současně zakotveno ustanovení o tom, že nedílnou součástí smlouvy jsou VOP. 10. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 11. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Pokud jde o posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty, tak soud zjistil, že výše citované ustanovení (čl. 7) VOP o povinnosti vrátit poskytnuté zařízení [anonymizováno], a to pod sankcí nároku [anonymizováno] na smluvní pokutu, zakládá mezi stranami smlouvy značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry. 13. Smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez poskytnutého zařízení, [anonymizováno] tato skutečnost byla zřejmá, dočasné poskytnutí zařízení VOP předpokládají. Bylo proto v zájmu [anonymizováno] zařízení poskytnout, a dokonce zařízení v prostorách žalovaného zprovoznit, což bylo [anonymizováno] učiněno. Přesto, a to v rozporu s požadavkem dobré víry a rovnováhy v povinnostech obou smluvních stran, v případě ukončení smlouvy je to žalovaný jako spotřebitel, kdo má povinnost zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě, a která nutí spotřebitele vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, jízdné a např. náklady na pojištění balíku, jak uvádí [anonymizováno] ve vlastních VOP) na vrácení zařízení [anonymizováno]. Současně VOP váží splnění této povinnosti na převzetí zařízení [anonymizováno], což je v případě využití poštovní přepravy záležitost neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že smlouva je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí VOP, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. Navíc odkaz na VOP ve vztahu k možnosti v případě nevrácení zařízení účtovat smluvní pokutu je v závěru samotné smlouvy napsáno velmi drobným písmem, které má pravděpodobně za cíl i vzbudit ve spotřebiteli pocit, že se nejedná o důležité smluvní ujednání. 14. Formulace čl. 7 4. VOP napovídá spíše o tom, že záměrem [anonymizováno] bylo v případě zániku smlouvy nikoli dosáhnout vrácení poskytnutého zařízení, ale snadněji se domoci finančního protiplnění, o jehož ekvivalentnosti je možné mít či nemít pochyby (jeho posouzení však součástí právního hodnocení předmětného sporu není). 15. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. S ohledem na výše uvedené soud k ujednání, které má za nepřiměřené – ujednání VOP o vzniku nároku na smluvní pokutu nepřihlíží, a proto jeho porušením nemůže [anonymizováno] vzniknout nárok na žalovanou smluvní pokutu. Z uvedených důvodu soud žalobu zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly.