16 C 283/2020-32 — Okresní soud v Mostě

1.Žalobkyně se žalobou, podanou dne [datum], domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 2 000 Kč, kterou specifikovala tak, že se jedná o smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, která byla žalovanému vyúčtována k zaplacení z důvodu, že tento po skončení pronájmu níže specifikovaného zařízení toto žalobkyni ve smluvené lhůtě nevrátil, a to ani na základě tzv. předžalobní výzvy. Argumentovala tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně – tj. se [právnická osoba], [IČO] – smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č.: [číslo], jejíž nedílnou součástí byly také Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba], s nimiž se žalovaný seznámil, souhlasil s jejich zněním a zavázal se je také dodržovat. Součástí uvedené smlouvy bylo také ujednání o pronájmu přijímacího zařízení označeného jako„ [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [příjmení]) dále jen„ zařízení [anonymizováno]“, za které se žalovaný zavázal platit měsíčně smluvenou úplatu. Z důvodu, že žalovaný neplnil opakovaně řádně a včas svoje platební povinnosti založené předmětnou smlouvou, došlo k jejímu ukončení dne [datum] v důsledku odstoupení od smlouvy ze strany poskytovatele služeb. Důsledně tomu byl žalovaný povinen vrátit předmětné zařízení. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil. S poukazem na ujednání ve smlouvě mu proto byla vyúčtována k úhradě za nevrácená zařízení smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč, jejíž úhradu však žalovaný dosud neprovedl. Svou aktivní legitimaci domáhat se zaplacení uplatněné částky pak žalobkyně dovozovala ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], na jejímž základě se tato stala vlastníkem pohledávky a novým věřitelem žalovaného. 2.Žalovaný zůstal ve věci samé bez vyjádření. Platnost smluvního ujednání z výše uvedené smlouvy ani výši žalované částky nezpochybnil. 3.V rámci výzvy vedené ve smyslu ust. § 115a) o.s.ř. vyjádřili účastníci souhlas k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání s tím, že vycházel z předložených listinných důkazů. 4.Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že mezi právní předchůdkyní stávající žalobkyně, tj. [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena dne [datum] pod číslem: [číslo] Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba], jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a dále též Ceník, s nimiž žalovaný vyslovil souhlas. V rámci uvedeného smluvního ujednání bylo žalovanému [datum] fyzicky předáno a tímto převzato do pronájmu přijímací zařízení označené jako„ zařízení [anonymizováno]“ (viz odstavec jedna odůvodnění tohoto rozhodnutí). To žalovaný potvrdil svým podpisem na zakázkovém listu. Žalovaný neplnil řádně a včas svou povinnost platit úplatu za poskytované služby (viz Výpis z klientského účtu žalovaného [číslo]). Důsledně tomu žalobkyně postupovala podle ustanovení článku 2.9 Všeobecných obchodních podmínek a dne [datum] odstoupila písemně od smlouvy. V rámci odstoupení od smlouvy vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení„ zařízení [anonymizováno]“ dle dispozic uvedených ve výzvě. Na výzvu však žalovaný nereagoval a po skončení smluvního vztahu byl žalovaný podle článku 7.4 Všeobecných obchodních podmínek povinen vrátit žalobkyni do 7 dnů zapůjčené„ zařízení [anonymizováno]“. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil. Odstoupení od smlouvy akceptoval, avšak zapůjčené předmětné zařízení žalobkyni nevrátil. Z tohoto důvodu mu byla dle smlouvy vyúčtováno k úhradě dne [datum] smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč za nevrácené„ zařízení [anonymizováno]“. Z účetní evidence žalobkyně vyplývá, že žalovaný doposud smluvní pokutu nezaplatil. 5.Žalovaný byl písemně vyrozuměn dne [datum] o tom, že došlo k postoupení pohledávky ve výši 2 000 Kč stávající žalobkyni. Ta před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 2 000 Kč tzv. předžalobní výzvou ze dne [datum], na kterou však žalovaný neodpověděl. 6.Tato skutková zjištění žalovaný nezpochybnil a ani je žádným důkazem nevyvrátil. Soud proto na jejich základě ve věci rozhodl. 7.V rámci právního posouzení věci vzal soud v úvahu, že smlouva č.: [číslo] je dle svého obsahu spotřebitelskou smlouvou, na kterou dopadá ust. § 1810 a násl. zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník (dále jen„ zák.č. 89/2012 Sb.“). Dále soud s ohledem na obsah ujednání účastníků v předmětné smlouvě vycházel také z ust. § 1721 a násl. zák.č. 89/2012 Sb., ze kterého vyplývá, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění a dlužník má povinnost toto právo věřitele splněním uspokojit. V daném případě žalobkyně dodacím listem ze dne [datum] prokázala, že žalovanému předala do pronájmu„ zařízení ST“ specifikované pod bodem jedna odůvodnění tohoto rozhodnutí, přičemž za toto zařízení se žalovaný zavázal platit měsíční nájemné dle Ceníku, a to na základě měsíčního vyúčtování. Tuto svou povinnost však žalovaný dle zápisů v účetní evidenci řádně neplnil. Žalovaný neplnil řádně a včas ani svoje další povinnosti, takže smluvní ujednání bylo ukončeno dne [datum] v důsledku odstoupení od smlouvy ze strany [právnická osoba] Žalovaný byl vyzván k vrácení předmětného zařízení. Tuto svou povinnost však tento nesplnil. Byla mu proto s poukazem na ujednání ve smlouvě vyúčtována k úhradě smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč, která zůstala neuhrazena. S poukazem na ujednání ve smlouvě ze dne [datum], které soud shledal platným, a dále s poukazem na ust. § 2048 zák.č. 89/2012 Sb., ze kterého vyplývá povinnost žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč, bylo žalovanému uloženo, aby tento částku 2 000 Kč žalobkyni zaplatil. Soud tedy žalobě vyhověl jako důvodné v celém rozsahu s tím, že právo žalobkyně na zaplacení uplatněné částky vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], která byla uzavřena v souladu s ust. § 1879 a násl. zák.č. 89/2012 Sb. (viz výrok sub. I). 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a) odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, žádala zaplatit na nákladech řízení částku 400 Kč vynaloženou na zaplaceném soudním poplatku a dále odměnu za právní zastoupení advokátem před soudem prvního stupně. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátem před soudem prvního stupně vzal soud v úvahu, že žaloba byla podána dne [datum] na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a kdy právní zástupce žalobce poskytl žalobci právní pomoc v souvislosti s přípravou a převzetím zastoupení a dále při podání žaloby, za což mu náleží mimosmluvní odměna podle ust. § 14b) odst. 1 písm.a),b),c) vyhl.č. 177/96 Sb., tj. vyhláška o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhl.č. 177/96 Sb.“), v rozsahu tří hlavních úkonů po 200 Kč, zvýšená o tři paušální náhrady po 100 Kč podle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/96 Sb. a dále zvýšená o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. činící částku 189 Kč Celkem tedy dle tohoto propočtu činily náklady řízení na straně žalobkyně částku 1 489 Kč (tj. 400 Kč náhrada za soudní poplatek plus 1 089 Kč jako odměna za právní zastoupení advokátem). Žalovanému, který v řízení zcela podlehl, bylo proto uloženo, aby zaplatil žalobkyni na nákladech řízení celkem částku 1 489 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. (viz výrok sub. II). 9. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.