32 C 229/2020-29 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4.400 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4.400 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o zápůjčce“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 4.000 Kč údajně převedením bezhotovostním na účet žalované. Žalovaná údajně úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu do [datum], splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Údajně dlužná částka ve výši 4.400 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 4.000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 400 Kč. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznamem pohledávek a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. <i>5. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že tvrzení žalobce není listinnými důkazy prokázáno, neboť listinné důkazy se týkají žalovaného, avšak žalované finanční prostředky poskytnuty na jeho účet nebyly, ale byly poskytnuty na účet zcela jiné osoby, a to [jméno] [příjmení], narozené [datum]:</i> Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] nepatřil žalované, ale úplně jiné osobě [jméno] [příjmení] (na čl. 20) + Výpisem z běžného účtu této osoby odlišné od žalované, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce této odlišné osobě od žalované ve výši 4.000 Kč dne [datum] (na čl. 20) Smlouvou o Zápůjčce ze dne [datum] – nepodepsanou ani jedním z účastníků měl soud za prokázané pouze to, že tato smlouva nebyla podepsána nikým z účastníků a dále to, že se právní předchůdce žalobce touto smlouvou zavázal poskytnout na účet č. [bankovní účet] částku 4.000 Kč, přičemž jak je v předchozím důkazu rozebráno, tento účet patřil jiné osobě než žalované. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce a Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu vyzýval žalovanou, nikoliv osobu, které byly finanční prostředky na účet zaslány – viz výše. 6. Z výše uvedeného nade vší pochybnost vyplývá, že žalovaná neměla a nemá pranic společného s úvěrem, který žalobce prokazuje připojenými důkazními prostředky – tj. listinnými důkazy, které soud podrobněji rozebral v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku, jinak řečeno žalobní tvrzení, která obsahuje žaloba a důkazní prostředky předložené žalobcem, se absolutně míjejí s faktem, že finanční prostředky dle tvrzené smlouvy o úvěru byly poskytnuty na účet výše uvedené zcela odlišné osobě. Vzhledem k tomu, že žalobce se z vlastní vůle nezúčastnil ústního jednání, které se ve věci konalo, nemohl soud žalobci poskytnout při tomto ústním jednání příslušné poučení, a soud tak na základě žalobcem předložených důkazních návrhů – listinných důkazů, musel žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť žalobce neunesl ani částečně důkazní břemeno. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.