39 C 134/2020-24 — Okresní soud v Mostě

1.) Žalobkyně požadovala zaplacení částky 26 178 Kč jako nezaplacenou část zápůjčky, která byla žalovanému poskytnuta Smlouvou [číslo] ze dne [datum] předchozím zápůjčitelem [název práv. osoby], s [IČO], ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že oprávnění domáhat se této částky vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], když se stala novým věřitelem žalovaného, a tuto skutečnost mu písemně oznámila spolu s výzvou k zaplacení dlužných částek. Jako příslušenství pohledávky pak žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 20,5 % ročně z částky 15 475,96 Kč, který kapitalizovala za období od [datum] do [datum] částkou 10 099,35 Kč. Za období od [datum] do zaplacení pak požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 15 475,96 Kč. Povinnost zaplatit smluvní úrok, jak tvrdila žalobkyně, vyplývá z čl. 4 Smluvních podmínek. Zákonný roční úrok z prodlení činící 8,05 % ročně žalobkyně uplatnila z jistiny ve výši 15 475,96 Kč v kapitalizované výši za období od [datum] do [datum] celkem 2 529,70 Kč a dále požadovala zaplacení úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. 2.) Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli námitky proti takovému postupu. 3.) Soud učinil následující skutková zjištění. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] Smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 721 Kč v šedesáti splátkách ve výši 613 Kč, když první splátku měla uhradit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a další splátku až do předposlední vždy nejpozději do konce následující týdenního (sedmidenního) období, poslední splátka činila 554 Kč a byla splatná do konce následujícího týdenního období. Ustanovení o smluvním úroku je ve Smluvních podmínkách Smlouvy o zápůjčce, které jsou součástí Smlouvy, ale nejsou žalovaným podepsány. Podle [číslo listu] Smluvních podmínek je zápůjční úroková sazba stanovená jako pevná v případě šedesáti splátek ve výši 20,5 % a ve spojení s [číslo listu] lze dovodit, že délka platnosti Smlouvy se prodlužuje do doby úplného zaplacení zápůjčky. Podle [číslo listu] Smluvních podmínek se účastníci dohodli na splatnosti celého zůstatku zápůjčky v případě, že bude dlužník v prodlení se zaplacením splátky celkové dlužné částky. Tyto skutečnosti soud zjistil z předložené Smlouvy o zápůjčce a Smluvních podmínek. Předložený přehled plateb pak osvědčuje průběh splácení zápůjčky. 4.) Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a stala se tak aktivně legitimovanou k podání žaloby (smlouva o postoupení pohledávek a část přílohy [číslo] ke zmínění smlouvě s uvedením pohledávky za žalovaným). 5.) Žalobkyně má právo na zaplacení částek 26 178 Kč (jistina ve výši 15 475,96 Kč a poplatek ve výši 10 702,04 Kč), protože se jedná o zůstatek z poskytnuté zápůjčky a poplatku, na kterém se účastníci Smlouvy dohodli (§ 2390 a násl. občanského zákoníku). Současně má žalobkyně právo na zaplacení zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 475,96 Kč, který byl za období od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou 2 529,70 Kč, a dále má právo na stejný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení (§ 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb. a vl. nař. č. 351/2013 Sb.). 6.) Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu o zápůjčce v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jednal jako fyzická osoba, jedná se o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následující obč. zákoníku. Podle § 1810 obč. zákoníku, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel a na závazky z nich vzniklé. Podle § 419 obč. zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 2 obč. zákoníku, pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 7.) Z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, vyplývá, že„ že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Spotřebitelské smlouvy nemohou sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a u kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou.“ Ústavní soud také stanoví, že je třeba mít na paměti„ ústavní aspekt materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem, principy důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích. Pokud tak dodavatel nečiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ Soud má za to, že ujednání o smluvním úroku ve smluvních podmínkách, které nejsou spotřebitelem podepsané, takový závěr odůvodňuje. Jde o takové ujednání, které by mělo být součástí uzavřené a podepsané smlouvy o půjčce. Ujednání je součástí smluvních podmínek, na něž je v textu smlouvy samotné pouze poukázáno, je psáno malým písmem. Původní věřitel si tak v právním vztahu nepočínal poctivě a takovému jednání nelze v souladu s výše citovaným nálezem Ústavního soudu přiznat právní ochranu. Soud proto žalobu v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 10 099,35 Kč a úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 15 475,96 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl. 8.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že výši úspěchu a neúspěchu vypočetl ke dni rozhodnutí. Celkové náklady žalobkyně jsou tvořeny částkou 2 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 048 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 178 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle poměrného úspěchu žalobkyně (celková částka spolu s úrokem a s úrokem z prodlení ke dni [datum] činí 44 318,20 Kč, úspěch žalobkyně činí 30 261,63 Kč, tedy 68,29 %, a neúspěch 14 056,57 Kč, tedy 31,71 %) soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 914 Kč a splatná je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.