50 C 37/2020-51 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poté žalobkyně poskytla žalovanému platební kartu s možností poskytnutí kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. V průběhu trvání úvěrové smlouvy žalovaný vyčerpal 40 000 Kč, přestal hradit žalobkyni pravidelné splátky, a to od splátky splatné [datum]. K úhradě dluhu byl žalovaný žalobcem upomínán, avšak bezvýsledně. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou tří splátek, poslala žalobkyně žalovanému dopis ze dne [datum], kterým mu oznámila zesplatnění úvěru ke dni [datum] a vyzvala jej, aby ve lhůtě 10 dnů dluh uhradil. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou plnění (jeho části) vyplývajícího z úvěrové smlouvy byl dle čl. VI. Odst. 6. Smluvních podmínek sjednán v neprospěch žalovaného úrok z prodlení, který byl vyúčtován dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Specifikace dlužné částky: splátky splatné do zesplatnění 6 835 Kč, jistina po zesplatnění 37 073,02 Kč, 450 Kč jako poplatek za tři upomínky, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 86,37 Kč, platba při předčasném splacení úvěru 200 Kč, smluvní pokuta 683,50 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že provedla šetření majetkových poměrů žalovaného z dostupných registrů. Dále, že dle platné právní úpravy spotřebitelského úvěruje to i žalovaný, jako dlužník, kdo je spoluzodpovědný za pravdivost jím poskytnutých údajů. Na žalobkyni pak není, aby jejich pravdivost ověřovala. Žalobkyně pak na základě dostupných informací zodpovědně vyhodnotila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když volná míra finančních prostředků činila dostatečnou částku k provedení splátek úvěru. Dále uvedla, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti je nutno namítnout ve lhůtě tří let. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 86 odst. 1, 2, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 4. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2993 o. z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Soud považuje za prokázané, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí a řádným způsobem neověřila úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin, tj. smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova], je zřejmé, že vycházela pouze z údajů, které jí poskytl žalovaný o výši svých příjmů a výdajů, aniž by si výdajovou stránku tvrzení žalovaného ověřila. Takovýto postup nelze podřadit pod pojem odborná péče, jak uvádí soudní konstantní judikatura (např. usnesení Nejvyššího soudu [obec] Republiky sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, nebo Rozsudek Soudního dvora Evropské Unie, druhého senátu, ze dne [datum], ve věci C [číslo]). Soud je pak povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka a to bez ohledu na lhůtu pro uplatnění takovéto námitky, uvedenou v § 87 z. s. ú. Neobstojí argumentace žalobkyně v tom směru, že provedla dostatečné šetření majetkových poměrů žalovaného z dostupných registrů. Naopak je evidentní, že žalovaný nebyl schopen splatit poskytnutý úvěr, když nesplatil žádnou splátku, k zaplacení dlužné částky byl vyzýván již v prosinci 2018. 9. Za této situace je uzavřená smlouvy o úvěru neplatná a žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni bezdůvodného obohacení, ve výši nesplacené části skutečně poskytnutých peněžních prostředků spolu se zákonným úrokem z prodlení. Jejich výše je doložena výpisy z úvěrových účtů žalovaného. Ve zbytku, tj. smluvních nároků, soud žalobu zamítnul. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 769,35 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 814 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 327,89 Kč sestávající z částky 2 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. a z částky 1 470 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., cestovní náhrada podle § 13 a.t. v celkové částce 869,79 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 359,79 Kč ve výši 2 595,56 Kč. 11. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně. 12. Lhůtu k plnění stanovil soud v pravidelných měsíčních splátkách vzhledem k příjmovým a osobním poměrům žalované a to pod ztrátou výhody splátek tak, aby vymáhanou pohledávku splatila do jednoho roku.