12 C 196/2021-10 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce požadoval zaplacení shora uvedené částky s argumentem, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dne [datum], právní předchůdce žalobce zapůjčil žalované přijímací zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, vzhledem k tomu, že žalovaná nevrátila žalobkyni celkem dvě zařízení, jež jí byla zapůjčena, žalobce požaduje za každé nevrácené zařízení smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč dle ceníku. Dále žalobce požaduje zaplacení částky 947,84 Kč sestávající z poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč, nedoplatek z vyúčtování splatného dne [datum] ve výši 163,32 Kč, nedoplatek z vyúčtování splatného dne [datum] ve výši 140 Kč, nedoplatek z vyúčtování splatného dne [datum] ve výši 140 Kč, nedoplatek z vyúčtování splatného dne [datum] ve výši 4,52 Kč. 2. Soud postupoval dle ustanovení § 115 a) o.s.ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze zakázkového listu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované bylo instalováno zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, dále předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy dne [datum] pro neplnění povinností ze strany žalované, dále žalobce předložil vyúčtování vystavené na jméno [jméno] [příjmení] (vyúčtování [číslo]), dále vyúčtování na shodné jméno (vyúčtování [číslo]), dále vyúčtování na stejné jméno (vyúčtování [číslo]), dále vyúčtování na stejné jméno č. ([číslo]), a vyúčtování na stejné jméno ([číslo]). Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi předchůdcem žalobce společnosti [právnická osoba] a paní [jméno] [příjmení] narozenou [datum]. 4. Závěr o skutkovém stavu učinil soud následující: předchůdce žalobce uzavřel se subjektem označeným ([jméno] [anonymizováno] narozena [datum]) smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací na tento subjekt byla vystavena vyúčtování služeb a dále zakázkové listy ohledně instalace přijímacích zařízení k využívání služeb elektronických komunikací. 5. V důsledku fúze sloučením se [datum] stala právním nástupcem [právnická osoba] žalobkyně. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez zařízení [anonymizováno]. Tato skutečnost byla [anonymizováno] zřejmá, dočasné poskytnutí zařízení VOP předpokládají. Bylo proto v zájmu [anonymizováno] zařízení poskytnout. Přesto, a to v rozporu s požadavkem dobré víry a rovnováhy v povinnostech obou smluvních stran, v případě ukončení smlouvy je to účastník jako spotřebitel, kdo má povinnost zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě a na adresu, kterou si musí vyhledat na internetu, a která nutí spotřebitele vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, jízdné a např. náklady na pojištění balíku, jak uvádí [anonymizováno] ve vlastních VOP) na vrácení zařízení [anonymizováno]. Současně VOP váží splnění této povinnosti na převzetí zařízení [anonymizováno], což je v případě využití poštovní přepravy záležitost neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že smlouva je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí VOP, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. Navíc odkaz na VOP ve vztahu k možnosti v případě nevrácení zařízení účtovat smluvní pokutu je v závěru samotné smlouvy napsáno velmi drobným písmem, které má pravděpodobně za cíl i vzbudit ve spotřebiteli pocit, že se nejedná o důležité smluvní ujednání. Pokud by se spotřebitel pokusil zjistit konkrétní výši smluvní pokuty, nalezl by jí až v závěru sekce ceníku [anonymizováno] označené jako„ [anonymizována dvě slova] A OSTATNÍ POPLATKY,“ což může být průměrného spotřebitele matoucí. 7. Formulace čl. 7 4. VOP a ceníku [anonymizováno] napovídá spíše o tom, že záměrem [anonymizováno] bylo v případě zániku smlouvy nikoli dosáhnout vrácení poskytnutého zařízení, ale snadněji se domoci finančního protiplnění, o jehož ekvivalentnosti je možné mít či nemít pochyby (jeho posouzení však součástí právního hodnocení předmětného sporu není). 8. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. S ohledem na výše uvedené soud k ujednání, které má za nepřiměřené – ujednání VOP o vzniku nároku na smluvní pokutu nepřihlíží, a proto jeho porušením nemůže žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. 9. Pokud se jedná o nároky nedoplatků z jednotlivých vyúčtování uvedených v žalobě, tak se žalobci nepodařilo unést důkazní břemeno, když byl poučen soudem o návrhu důkazů na podporu svých tvrzení, že žalovaná spotřebovala služby uvedené ve vyúčtováních, neboť tato vyúčtování byla vystavena na jméno„ [jméno] [příjmení]“, žalobce již žádné další důkazy nenavrhnul. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že jí žádné náklady řízení nevznikly.