12 C 359/2020-32 — Okresní soud v Mostě

1. Předměte řízení je nárok žalobkyně na zaplacení náhrady škody za neoprávněné dodávky zemního plynu ve výši 3 962,41 Kč. Žalobu zdůvodnila tím, že pro neplnění platebních povinností vyplývajících ze smluvního vztahu mezi žalovaným a obchodníkem s plynem, ukončil obchodník s plynem tento smluvní vztah s žalovaným na odběrném místě EIC 27ZG400Z0156301R na adrese [adresa žalovaného], je odběr plynu kvalifikován jako neoprávněný. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný odebíral na odběrném místě v období od [datum] do [datum] plyn, aniž by měl uzavřenou smlouvu o dodávce plynu. Došlo tak k neoprávněnému odběru a distribuci plynu. Dne [datum] vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] za období od [datum] do [datum] na částku 3 962,41 Kč v souladu s cenou dle ceníků žalobkyně za neoprávněně odebraný plyn. Množství neoprávněně odebraného plynu a tedy i výpočet škody vyplývá z rozdílu mezi konečným stavem měřidla [číslo] na odběrném místě ke dni [datum], stav 576 m3 (stanoven automatickým propočtem pro nepřístupnost měřidla a postupem dle ust. § 5 odst. 4 vyhl. [číslo] Sb – viz. protokoly o neúspěšných pokusech demontáže ze dne [datum] a [datum]) a stavem měřidla ke dni [datum], kdy došlo v odběrném místě k demontáži měřícího zařízení, se stavem měřidla 665 m3. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě škody, která ji vznikla rovněž předžalobní upomínkou. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem. Podle § 74 odst. 1 písm. a) zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon) neoprávněným odběrem plynu je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Žalovaný i přesto, že smlouva o sdružených dodávkách plynu byla ze strany obchodníka s plynem ukončena, plyn i nadále ve výše uvedeném období odebíral. 6. [příjmení], kterou žalobkyně nyní žaluje, odpovídá náhradě za skutečný odběr plynu, který byl zjištěn jako rozdíl mezi konečným stavem měřidla v odběrném místě ke dni ukončení smlouvy (stanoven automatickým propočtem pro nepřístupnost měřidla a postupem dle § 5 odst. 4 vyhl. č. 108/2011 Sb.), tj. 576 m3 a stavem měřidla ke dni, kdy došlo v odběrném místě k demontáži měřícího zařízení, se stavem měřidla 665 m3. Ke dni [datum] bylo neoprávněně odebráno 89 m3 (665 m3 - 576 m3) plynu. 7. Soud v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2013 sp. zn. 28 Cdo 2546/2012, jehož právní věta zní:„ Náhrada škody způsobená odběratelem dodavateli v důsledku neoprávněného odběru elektřiny se neřídí obecnými ustanoveními soukromoprávních předpisů o náhradě skutečné škody a ušlého zisku, nýbrž se stanoví podle zvláštních právních předpisů, které jsou ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální. Situace, kdy odběratel neposkytne dodavateli náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny, je obdobná situaci, kdy odběratel poruší platební povinnost vyplývající z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru elektřiny. Vyčíslená náhrada škody je totiž platbou za„ skutečný odběr“, nelze-li jeho výši pro protiprávní zásah do měřicího přístroje reálně určit.“ Ač se toto řízení týkalo odběru elektřiny, soud má za to, že ho lze analogicky užít i na případy neoprávněného odběru plynu. 8. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Jelikož žalovaná tuto svou povinnost porušila, dostala se s placením do prodlení. 9. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, jejichž výše vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 3 962,41 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.