12 C 368/2020-32 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce požadoval zaplacení shora uvedené částky s argumentem, že [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa], žalobce žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámil, [právnická osoba] se žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] předmětem smlouvy je závazek [právnická osoba] poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací, v rámci smlouvy byl rovněž sjednán pronájem přijímacího zařízení, konkrétně [anonymizována dvě slova] TC7200 ED3 WIFI EMTA (C427951AADC3), převzetí zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne [datum]. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, z tohoto důvodu odstoupila [anonymizováno] od smlouvy a vyzvala žalovaného k vrácení zařízení s upozorněním uplatnění smluvní pokuty dle ceníku [právnická osoba] ve výši 2 000 Kč. Žalovaný ve stanovené lhůtě zařízení nevrátil a [anonymizováno] tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobce svůj nárok prokazoval důkazy listinnými, ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že mezi účastníky byla předmětná smlouva uzavřena, žalovanému pak poskytnuto přijímací zařízení z výzvy adresované žalovanému ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 4 483,66 Kč a k vrácení poskytnutého zařízení v náhradní lhůtě nejpozději do [datum]. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost uplatnění smluvní pokuty v případě nevrácení přijímacího zařízení. 4. Soud zjistil, že v čl. 7 VOP se uvádí následující:„ je nutné, abyste nám na vlastní náklady vrátil (a) pronajaté Přijímací zařízení. Zařízení můžete vrátit buď osobně na našich Kontaktních místech, jejichž aktuální seznam najdete na www.upc.cz/pece-o zakazniky/kontakt, nebo jeho zasláním na adresu našeho distribučního skladu, kterou naleznete na www.upc.cz/vraceni_zarizeni. To platí i v případě, že ukončíte užívání jednotlivé Služby a Přijímací zařízení používáte jen pro její příjem. [příjmení] se vracené Přijímací zařízení cestou k nám nepoškodilo (nebo pro případ, že se tak stane), doporučujeme Vám, abyste zásilku při odesílání pojistili dle výše smluvní pokuty pro příslušné Přijímací zařízení, která je uvedena v ceníku. Přijímací zařízení se považuje za vrácené v momentě, kdy ho převezmeme v našem distribučním skladu nebo na pobočce. 5. Přímo v předmětné smlouvě se uvádí, že v případě nevrácení uvedeného zařízení včas a v pořádku, je [anonymizováno] oprávněna požadovat smluvní pokutu dle ceníku [anonymizováno] (viz prohlášení účastníka ve smlouvě ad f)). 6. S ohledem na výše uvedená skutkové zjištění soud učinil skutkový závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se [anonymizováno] zavázala poskytovat žalovanému služby specifikované výše. Za tímto účelem žalovanému dočasně poskytla zařízení, bez nichž by předmětné služby nemohly být žalovanému poskytnuty. Smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen na základě odstoupení od smlouvy [anonymizováno]. Žalovaný zapůjčená zařízení nevrátil. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení smluvní pokuty za to, že žalovaný dosud na své náklady a nebezpečí zapůjčená zařízení nevrátil. 7. Po právní stránce soud posoudil předmětný smluvní vztah mezi [anonymizováno] a žalovaným následujícím způsobem. [anonymizováno] jako podnikatelka poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací uzavřela se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu, která splňuje zákonné náležitosti podle § 63 odst. 3 z. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích ve znění v době uzavření smlouvy. V souladu s § 63 odst. 3 z. č. 127/2005 Sb. smlouva s uživatelem obsahovala mj. u [anonymizováno] obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, u žalovaného jako uživatele jméno a příjmení, bydliště, datum narození a rodné číslo fyzické osoby, popis poskytované služby, zaručenou úroveň její kvality a datum zahájení jejího poskytování, informaci o termínech a způsobu vyúčtování ceny a placení, dobu, na kterou je smlouva uzavřena, a výpovědní dobu, podmínky pro obnovení a ukončení služby, způsob uplatnění reklamace vad poskytované služby a reklamace vyúčtování cen za poskytnuté služby, včetně údajů o tom, kde a v jakých lhůtách lze reklamaci uplatnit, smluvní pokuty za nedodržení nebo porušení smluvních povinností, ujednání o náhradě škody a vrácení peněz, která budou použita v případě nedodržení úrovně kvality služby stanovené ve smlouvě nebo v případě přerušení poskytování služby ze zavinění podnikatele poskytujícího službu, informaci o způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy mimo soudní nebo správní řízení, způsob vyrozumění účastníka o změně smluvních podmínek. 8. Ve smlouvě je současně zakotveno ustanovení o tom, že nedílnou součástí smlouvy jsou VOP. 9. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 10. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Pokud jde o posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty, tak soud zjistil, že výše citované ustanovení (čl. 7) VOP o povinnosti vrátit poskytnutá zařízení [anonymizováno], a to pod sankcí nároku [anonymizováno] na smluvní pokutu, zakládá mezi stranami smlouvy značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry. 12. Smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez poskytnutých zařízení, [anonymizováno] tato skutečnost byla zřejmá, dočasné poskytnutí takových zařízení VOP předpokládají. Bylo proto v zájmu [anonymizováno] tato zařízení poskytnout, a dokonce tato zařízení v prostorách žalovaného zprovoznit, což bylo [anonymizováno] učiněno. Přesto, a to v rozporu s požadavkem dobré víry a rovnováhy v povinnostech obou smluvních stran, v případě ukončení smlouvy je to žalovaný jako spotřebitel, kdo má povinnost tato zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě a na adresu, kterou si musí vyhledat na internetu, a která nutí spotřebitele vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, jízdné a např. náklady na pojištění balíku, jak uvádí [anonymizováno] ve vlastních VOP) na vrácení těchto zařízení [anonymizováno]. Současně VOP váží splnění této povinnosti na převzetí zařízení [anonymizováno], což je v případě využití poštovní přepravy záležitost neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že smlouva je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí VOP, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. Navíc odkaz na VOP ve vztahu k možnosti v případě navrácení pronajatých zařízení účtovat smluvní pokutu je v závěru samotné smlouvy napsáno velmi drobným písmem, které má pravděpodobně za cíl i vzbudit ve spotřebiteli pocit, že se nejedná o důležité smluvní ujednání. 13. Formulace čl. 7 VOP napovídá spíše o tom, že záměrem [anonymizováno] bylo v případě zániku smlouvy nikoli dosáhnout vrácení poskytnutého zařízení, ale snadněji se domoci finančního protiplnění, o jehož ekvivalentnosti je možné mít či nemít pochyby (jeho posouzení však součástí právního hodnocení předmětného sporu není). 14. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. S ohledem na výše uvedené soud k ujednání, které má za nepřiměřené – ujednání VOP o vzniku nároku na smluvní pokutu nepřihlíží, a proto jeho porušením nemůže [anonymizováno] vzniknout nárok na žalovanou smluvní pokutu. Z uvedených důvodu soud žalobu zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly.