22 C 201/2020-31 — Okresní soud v Mostě

Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize uzavřené mezi žalobkyní (dříve pod [právnická osoba]) a žalovanou dne [datum]. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená smluvní pokuta vyúčtovaná žalované z důvodu, že nevrátila zapůjčená zařízení [anonymizována dvě slova] s. č. [anonymizováno] a přístupovou kartu [číslo] ač tak učinit v souladu se smlouvou do 10 dnů od ukončení předmětné smlouvy měla. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou předmětnou smlouvu, v níž se zavázala poskytovat žalované mj. službu kombinované televize [anonymizována tři slova] v rozsahu„ [anonymizována dvě slova])“. Ke dni [datum] byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 Zvláštních podmínek pro službu [anonymizována tři slova] [anonymizováno] (smluvní podmínky) byla žalovaná povinna vrátit uvedená zařízení, které jí byla poskytnuta nejpozději do 10 dnů od data ukončení smlouvy. Zařízení měla vrátit jejich odesláním a doručením na adresu skladů uvedených na webových stránkách žalobkyně, protokolárním odevzdáním technikovi nebo odevzdáním v provozovně žalobkyně (čl. 4 smluvních podmínek). Podle čl. I. smlouvy nevrátí-li žalovaná zařízení v uvedené lhůtě, je žalobkyně oprávněna vyúčtovat žalované jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za STB a 1 500 Kč za přístupovou kartu. Právní posouzení věci se opírá o z. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (zejména §61 a násl. zákona), §419 a násl., §1810 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Soud shledal, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu §1810 o. z., podle kterého ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle §1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle §1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Soud zjistil, že ustanovení smluvních podmínek o povinnosti vrátit poskytnutá zařízení poskytovateli služeb (popř. osobě jí pověřené) zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry. Předmětná smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez poskytnutého zařízení. Bylo proto v zájmu poskytovatele služeb toto zařízení poskytnout. Přesto v případě ukončení smlouvy je to žalovaná, kdo má povinnost tato zařízení vrátit, a to v krátké lhůtě a způsobem, která nutí žalovanou vynaložit ještě další náklady (poštovné, popř. jízdné) na vrácení těchto zařízení poskytovateli služeb. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že předmětná smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací je smlouvou formulářového typu, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi prakticky„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni nepřiznal žalované smluvní pokuty, resp. nárok na ně v souladu s 1815 o. z. zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve sporu plně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu bylo zjištěno, že jí dosud žádné nevznikly.