32 C 119/2021-32 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Zároveň soud považuje za vhodné připomenout, že ve věci rozhodoval se souhlasem účastníků bez nařízení ústního jednání poté, co soud vyzval usnesením účastníky, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž soud dále v uvedeném usnesení účastníky poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Ani jeden z účastníků řízení se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto soud věc rozhodl, aniž ve věci nařídil jednání, avšak soud samozřejmě rozsudek vyhlásil veřejně. 3. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 10.000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.728,13 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve výši 10.000 Kč (přičemž úvěrový limit dle smlouvy byl ve výši 35.000 Kč). Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, a proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a ke dni [datum] odstoupil od smlouvy, pohledávku zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 10.000 Kč je údajně tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 10.000 Kč. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Dvojí postoupení pohledávky z původního věřitele na jeho právního nástupce a dále na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce neměl soud za prokázané, žalobce obě postoupení pohledávek prokazoval následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Listina o převodu ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek – v tomto seznamu se pohledávka za žalobcem vůbec nevyskytuje, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky [právnická osoba] ze dne [datum] – doručení této listiny však není nikterak prokazováno za situace, kdy v zaslaném podacím archu není vůbec uvedeno jméno žalovaného – soud, tak nemá vůbec za prokázané, že bylo toto oznámení o postoupení žalovanému zasláno. Vzhledem k výše uvedenému tak soud neměl za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci nesvědčí práva z postoupené pohledávky. Soud nenalezl ani v jednom ze Seznamu o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným, byť ji hledal i pod [číslo] sděleným žalobcem v jeho podání doručeném soudu [datum]. 5. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán jednak v odstavcích třetím, čtvrtém a následujících odstavcích odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, které byly přílohou žaloby. 7. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem, respektive s jeho právním předchůdcem, skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána (byla pouze datována) a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný. 8. Soud tak nemá za prokázané, že žalobce je právním nástupcem původního věřitele ani společnosti [právnická osoba], které původní věřitel údajně pohledávku postoupil a který údajně poté postoupenou pohledávku opět postoupil žalobci – jak soud podrobněji vyložil při rozebírání jednotlivých důkazních prostředků v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce ve věci vůbec není aktivně věcně legitimován, neboť neprokázal, že mu pohledávka za žalovaným byla postoupena – viz podrobněji odstavec 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud tak nemohl ani z titulu bezdůvodného obohacení žalobci ničeho přiznat a soud tak musel žalobu v celém rozsahu zamítnout. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.