32 C 132/2020-33 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6.666 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 694,18 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.444 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]“, kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které údajně žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč údajně převedením bezhotovostním na účet žalovaného. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 28 dnů, splatnost úvěru tak údajně nastala ke dni [datum]. Údajně dlužná částka ve výši 6.666 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 6.000 Kč a úroky z úvěru 1.105 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Odpověď banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], z níž se podává, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 22) + Výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož se podává platba od žalobce žalovanému ve výši 6.000 Kč dne [datum] (na čl. 21) 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 6.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící žalovanému, soud zjistil z odpovědi [právnická osoba]). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 6.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dnu [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 6.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 6.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně, které však soud přiznal až od [datum] do zaplacení, a to od splatnosti stanovené ve smlouvě. Částku 6.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: úroky z úvěru ve výši 666 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 6.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 28 dnů, přičemž úroky z úvěru činily 240,07 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 4. 621 % ročně – což je jeden ze smutných rekordů RPSN, se kterými se podepsaný soud ve své praxi setkal, přičemž soud napadá, jestli si lze představit krystaličtější příklad nemravných úroků. 5. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku. 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci převážný úspěch a neúspěch měl pouze v nepatrné části představované pouze smluvními úroky z úvěru, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení). Tyto náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobce.