32 C 215/2020-37 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou původně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.050,90 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.050,90 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, resp. v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 3.050,90 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 3.050,90 Kč. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Žalovaný se k věci vyjádřil a to v odporu doručeným soudu dne [datum], přičemž v tomto odporu pouze uvedl, že žádá o povolení splátek, avšak jejich výši nenavrhl. U ústního jednání dne [datum], uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 23.000 Kč, pracuje jako řidič buldozeru na [právnická osoba] Žalovaný učinil skutečnosti uvedené v žalobě nespornými. Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech soud zjistil, že jediným příjmem žalovaného je výše uvedený příjem ze zaměstnání, žalovaný je vdovec, avšak žije s přítelkyní, která je na žalovaném finančně závislá, přítelkyně má invalidní důchod ve výši 9.500 Kč měsíčně, žalovaný nevlastní žádný majetek větší hodnoty. Žalovaný splácí dva úvěry, a to [právnická osoba] částku 2.000 Kč měsíčně a [právnická osoba] [anonymizováno] částku 2.000 Kč měsíčně, přičemž takto dluží druhé z uvedených společností cca 15.000 Kč. Žalovaný platí nájemné ve výši 6.500 Kč měsíčně, zálohy na elektřinu 800 Kč měsíčně, zálohy na plyn 200 Kč měsíčně a vodné 400 Kč měsíčně. 5. Závěr o skutkovém stavu plně odpovídá tvrzením žalobce, která byla stručně zrekapitulována v odstavci 2. odůvodnění tohoto rozsudku, proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu odkazuje. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně zjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru. 7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku. 8. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit toto vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalovaného, jak byla podrobněji popsána výše. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalovaného, rovněž celou situaci ohledně vzniku závazku žalovaného tzn. situaci, do které se byť vlastní vinou dostal, neboť smlouvu o úvěru zcela jistě se žalobcem uzavřel a musel si tak být vědom následků neplnění povinností, k nimž se v této smlouvě zavázal. A dále soud splátku povolil proto, že nechce být tím, kdo automaticky žalovaného vystaví hrozbě exekuce, k níž by mohlo dojít za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Dále soud uvěřil žalovanému, že jeho snaha o splacení dluhu je upřímná. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalovaného o povolení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách po 500 Kč, přičemž soud zohlednil i narůstající úroky z prodlení a soud tuto splátku povolil ve výši 500 Kč měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. Vzhledem k výše uvedenému soud velmi apeluje na žalobce, aby akceptoval rozhodnutí soudu o povolení splátek. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.