32 C 250/2020-33 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru – Prohlášení [číslo]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [příjmení] [příjmení] p. l. c., se žalovaným dne [datum], na základě které údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč údajně převedením bezhotovostním na účet žalovaného. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do [datum], splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Údajně dlužná částka ve výši 3.000 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 3.000 Kč. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 5. Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil odlišné osobě, než jaká byla označena v žalobě jako žalovaný a ve Smlouvě o úvěru, přičemž osoba které skutečně uvedený účet patřil je Bc. [jméno] [příjmení], která má [rodné číslo] (na čl. 19) + Výpisem z běžného účtu této odlišné osoby, měl soud za prokázané, že platba od žalobce, této osobě odlišné od žalovaného ve výši 3.000 Kč, došla dne [datum] (na čl. 20). 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet osoby odlišné od žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 3.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící osobě odlišné od žalovaného, soud zjistil z odpovědi banky na č. l. 19 – 20). 7. Vzhledem k výše uvedeným zjištěním soud žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť osoba, které finanční prostředky právní předchůdce žalobce na účet skutečně zaslal je osobou odlišnou od žalovaného, tak jak jej označil žalobce. Soud v daném případě tak nemohl žalobci přiznat ani bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, protože to nebyl žalovaný, kdo se v daném případě bezdůvodně obohatil. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení zcela neúspěšný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, za situace, kdy žalovanému, kterému by tak náklady řízení dle úspěchu ve věci náležely, žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.