39 C 388/2020-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému byly na základě Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] poskytovány objednané služby elektronických komunikací. Žalovanému bylo zároveň poskytnuto přijímací zařízení [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [anonymizováno]). Žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila dne [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, eventuálně k vrácení zařízení. Protože toto zařízení žalovaný nevrátil, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši stanovené v Ceníku a ve Všeobecných obchodních podmínkách. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. 2. Soud rozhodoval podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených důkazů, když proti tomuto postupu účastníci nevznesli žádné námitky. 3. Ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ke dni [datum] na žalobkyni. 4. Soud učinil skutkový závěr, podle kterého mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dne [datum]. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu 2 000 Kč, když v souvislosti s uzavřenou smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací bylo žalovanému zapůjčeno přijímací zařízení sloužící k využívání služeb elektronických komunikací a po ukončení smluvního vztahu vznikla podle Všeobecných obchodních podmínek povinnost žalovanému toto zařízení vrátit. Žalovaný zapůjčené zařízení nevrátil a žalobkyně tak požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši stanovené v Ceníku. 5. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč vyplývá z článku 7.4 a 7.6 Všeobecných obchodních podmínek. Podle článku 7.4 Všeobecných obchodních podmínek je účastník povinen vrátit na vlastní náklady přijímací zařízení poskytovatele, které mu bylo poskytnuto, do 14 dnů na Kontaktních místech nebo na adresu distribučního skladu [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Zařízení je považováno za vrácené okamžikem jeho převzetí v distribučním skladu právní předchůdkyně žalobkyně. Podle článku 7.6 Všeobecných obchodních podmínek, jestliže účastník nevrátí zařízení poskytovatele včas a v pořádku, může mu být naúčtována smluvní pokuta podle Ceníku. 6. Soud vycházel ze závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11 ze dne [datum]. Z něj vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). V posuzované věci nebylo konkrétní ujednání o smluvní pokutě součástí listiny, kterou žalovaný podepsal. Obsaženo je pouze v článku 7.6 Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný svým podpisem pouze stvrdil, že všeobecné podmínky převzal, seznámil se s nimi, nemá k nim žádné výhrady a zavazuje se těmito dokumenty řídit. Zároveň podepsal závazek spotřebitele uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku bez konkrétního vymezení. 7. V bodu č. 30 Ústavní soud uvádí, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 8. K otázce spotřebitelských smluv, a to ve vztahu k ustanovením těchto smluv psaných velmi malým až nečitelným písmem se vyslovuje nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 342/09 ze dne [datum]. V konkrétní smlouvě existuje pouze neurčitá zmínka o smluvní pokutě a je skrytá v textu, který sám byl proveden malým písmem. 9. Je nepochybné, že konkrétní ujednání o smluvní pokutě je pro spotřebitele (žalovaného) nevýhodné, přesto se nenachází v textu smlouvy samotné (v tom se nachází toliko závazek spotřebitele uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku), ale až v obchodních podmínkách a výše smluvní pokuty dále v ceníku. Soud shledal, že je na místě použití citovaného nálezu Ústavního soudu na daný skutkový stav. Proto žalobu zamítl. 10. Právní posouzení věci vyplývá ze zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, § 419 a násl., § 1810 a násl. občanského zákoníku (zejména ustanovení § [číslo], § [číslo]). 11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěch ve věci měl žalovaný, ale žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.