50 C 22/2016-60 — Okresní soud v Mostě

Žalobou, doručenou soudu [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 37 733,21 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřenou s [právnická osoba] Dne [datum rozhodnutí] bylo pod [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok], vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem schváleno oddlužení žalované, úpadek žalované byl řešen oddlužením. Usnesením č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], bylo mimo jiné rozhodnuto o tom, že soud osvobozuje žalovanou, jako dlužníka, od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Usnesení o osvobození od placení pohledávek bylo soudu doručeno [datum]. Žalobkyně se k rozhodnutí o osvobození žalované od placení pohledávek nevyjádřila. Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka. Dospěje-li soud k závěru, že podmínky pro přiznání osvobození jsou dány, osvobození dlužníkovi přizná. Děje se tak rozhodnutím – usnesením, v němž soud konstatuje, že dlužníka osvobozuje od placení dosud neuhrazených pohledávek zahrnutých do oddlužení. Přiznané osvobození nezpůsobuje zánik dluhu, ten trvá nadále. Od přiznání osvobození a po celou dobu jeho platnosti nelze po dlužníkovi požadovat a samozřejmě ani vymáhat plnění pohledávek, na které se osvobození vztahuje. Z tohoto pohledu osvobození působí vůči všem dosud neuhrazeným pohledávkám, které měly být v dotčeném insolvenčním řízení přihlášeny, a to bez ohledu na to, jestli skutečně přihlášeny byly nebo se tak nestalo. Na příslušenství pohledávky, která byla nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení. Věta druhá právní věty uvedeného rozhodnutí určuje, že náklady řízení, byť je nebylo možno přihlásit v insolvenci, jako příslušenství pohledávky, která měla být přihlášena, mají vždy povahu příslušenství, které podléhá osvobození od placení dle § 414 odst. 1 IZ. Jestliže dlužník splní všechny podmínky oddlužení, osvobodí ho insolvenční soud od placení zbytku pohledávek. Uvedené pohledávky nezanikají, ale nadále existují v režimu tzv. naturálních obligací. V nalézacím řízení nelze takovou pohledávku přiznat (žalobu je třeba zamítnout) a to i bez návrhu žalované. S ohledem na shora uvedené, soud žalobu zamítnul. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení §142 o.s.ř., kdy by úspěšná žalovaná měla nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně v řízení neprokázala, že by ji nějaké náklady vznikly, proto soud neuložil neúspěšné žalobkyni povinnost k jejich náhradě.