10 C 57/2023-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 86 594,18 Kč představující dosud nesplacenou jistinu dluhu vzniklého ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi její právní předchůdkyní – [právnická osoba] a žalovanou dne [datum], smluvních úroků v kapitalizované výši 7 373,85 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 80,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, jakož i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 007,80 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 100 000 Kč, která měla být zaplacena v 48 měsíčních splátkách po 3 038 Kč, celkově mělo být původnímu věřiteli zaplaceno 145 683,27 Kč. Protože žalovaná porušila povinnost udržovat na běžném účtu č. [bankovní účet] dostatečný zůstatek k úhradě splátek a neplatila dohodnuté splátky, předchůdce žalobkyně prohlásil půjčku za splatnou ke dni [datum]. Jistina dluhu byla ponížena o 13 405,82 Kč, tedy o částku, jež byla zaplacena. 2. K požadavku na smluvní pokutu žalobkyně uvedla, že byla vyčíslena ve výši dohodnuté v čl. 6 odst. 6.1 písm. c) Návrhu ve výši 0,1 % denně z částky 86 594,18 Kč za období od 41. dne po zesplatnění půjčky, tj. od [datum] do [datum] a reflektuje zákonné omezení vyplývající z § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení o tom, jak byla zkoumána schopnost žalované úvěr splácet. Uvedla, že využila externí i interní databáze, tj. BRKI, NRKI, [příjmení] a insolvenční rejstřík. Nezjistila z nich žádné negativní informace. Vycházela z žalovanou tvrzeného příjmu – 18 000 Kč měsíčně, výdajů na živobytí, zahrnujících výdaje na bydlení, včetně hypotéky a úvěru – 10 994 Kč měsíčně a vyhodnotila, že rozdíl ve výši 7 006 Kč měsíčně umožňuje splácet úvěr i nepředvídatelné výdaje. 4. Z potvrzení o zřízení účtu bylo zjištěno, že žalované byl dne [datum] zřízen běžný účet vedený u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet]. Z návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] akceptovala nabídku půjčky ve výši 100 000 Kč. Součástí návrhu byl formulář obsahující standardní informace o spotřebitelském úvěru, z něhož vyplynulo, že půjčka měla být splacena v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 038 Kč, celkem tedy mělo být zaplaceno 145 683,27 Kč. První splátka měla být uhrazena do [datum]. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplynulo, že předchůdce žalobkyně posuzoval při zkoumání úvěruschopnosti tzv. tvrdá kritéria (interní a externí dluhy, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady a existující exekuce), informace z externích úvěrových registrů, příjmy žadatele a jeho pravidelné výdaje. Vycházel z deklarovaného příjmu 18 000 Kč, který byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobnostních předpokladů klienta., deklarované výdaje byly navýšeny na 10 994 Kč, z toho výdaje na bydlení – 7 134 Kč a výdaje na živobytí – 3 860 Kč. Předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 7 006 Kč umožňuje splácet půjčku i hradit nepředvídatelné výdaje. 5. Z výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že na něj byla dne [datum] připsána částka 100 000 Kč. 6. Výzvami ze dne [datum], [datum], [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení neuhrazených splátek půjčky, vždy byla upozorněna na možnost zesplatnění. Oznámením datovaným dnem [datum] odeslaným žalované doporučeně došlo k zesplatnění půjčky, žalovaná byla vyzvána k okamžitému jednorázovému splacení závazku vůči bance ve výši 93 050,73 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne [datum] byly žalované postoupeny pohledávky ze smluv o půjčkách uzavřených [právnická osoba], které byly specifikovány v příloze [číslo]. Z přílohy [číslo] vyplynulo, že ve výčtu postoupených pohledávek je též pohledávka uplatněná v tomto řízení. Oznámení o postoupení bylo žalované odesláno doporučeně dne [datum]. 8. Je bez pochyb, že žalovaná byla klientkou [právnická osoba], u níž byl veden její běžný účet, a že jí banka poskytla půjčku ve výši 100 000 Kč na základě smlouvy uzavřené dne [datum]. Půjčka měla být splácena po dobu 48 měsíců v měsíčních splátkách 3 038 Kč. Z půjčených peněz žalovaná splatila pouze 13 405,82 Kč, banka pro porušování povinnosti splácet a neudržování dostatečného zůstatku na běžném účtu úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaná nereagovala na výzvy k okamžité úhradě dluhu. [příjmení] pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 15. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 16. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků