13 C 190/2023-45 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vůči žalované dceři zrušení vyživovací povinnosti stanovené v částce 3 000 Kč měsíčně na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že žalovaná ukončila studium na střední škole a nyní studuje vysokou školu dálkově a je schopna sama se živit. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, potvrdila ukončení střední školy, ale od [datum] je studentkou vysoké školy, jedná se o kombinované studium o víkendech, může studovat i z domova, ale do školy musí dojíždět. V současné době pracuje pouze brigádně. Pokud není na brigádě, připravuje se studiem do školy. Vysoká škola navazuje na její studium střední školy. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobci jako otci žalované byla naposledy stanovena vyživovací povinnost k žalované rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve výši 3 000 Kč měsíčně od [datum]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalovaná studovala střední odbornou školu [právnická osoba] v [obec] obor veřejnoprávní činnost. Z oficiálních internetových stránek této školy bylo zjištěno, že uplatnění absolventů tohoto oboru by bylo: 1) obecní a městské úřady, státní správa, 2) uplatnění i v soukromém sektoru a 3) vyšší odborné a vysokoškolské studium právní, veřejnosprávního nebo ekonomického zaměření. Střední školu žalovaná ukončila [datum]. Z potvrzení Vysoké školy ekonomie a managementu [obec a číslo] soud zjistil, že žalovaná byla zapsána ke studiu kombinované formy studia bakalářského studijního programu Ekonomika a management. Kombinovaná forma studia I, ve kterém studuje žalovaná, probíhá 1-2 víkendy v měsíci, a to v závislosti na sestavení rozvrhu, které vyplývá z přiřazení k výukové skupině, resp. zvoleného zaměření. Výuka je sestavena z přednášek, videocvičení a samostudijního videolearningu. Žalovaná pracuje u společnosti [právnická osoba] na dohodu o provedení práce od [datum] do [datum]. Příjem má okolo 3 748 Kč čistého měsíčně (jedná se o příjem za dva měsíce). Žalovaná podala návrh na zvýšení výživného (řízení vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). Úřad práce v [obec] zaslal soudu přehled volných pracovních míst vhodných pro osoby se středoškolským vzděláním s maturitou. V přehledu je 77 pracovních nabídek, ale ne všechny se zaměřením školy, kterou žalovaná absolvovala. 4. S ohledem na výše uvedené soud učinil skutkový závěr, že žalovaná studuje vysokou školu, která kontinuálně navazuje na střední školu, kterou žalovaná absolvovala. Jedná se o obor, který navazuje na obor střední školy. Příjem žalované byl prokázán pouze z„ brigády“. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 910 ods. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Čili vyživovací povinnost rodiče k dítěti není obecně podmíněna ukončením určitého stupně vzdělání ani věkem (zletilostí) dítěte. 7. Podle názoru Ústavního soudu je materiálním znakem zákonného kritéria„ neschopnost sám se živit“ zjištění, že„ oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb (II. ÚS 2121/14). Jinými slovy, dítě je schopno se samo živit v okamžiku, kdy„ je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně potřeby bytové – dítě má tedy určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí“ (II. ÚS 3113/10). Musí se tak jednat o příjem, z něhož dítě může své potřeby hradit pravidelně a dlouhodobě; nepochybně tak nelze do relevantních (zohledňovaných) příjmů dítěte započítávat přechodný (sezónní) příjem dítěte. 8. Ve vztahu k posouzení a stanovení vyživovací povinnosti je relevantní pouze ta studijní aktivita zletilého dítěte, která kumulativně naplňuje znak soustavnosti a zároveň cílevědomosti. 9. Soud zkoumal účelnost, potřebnost a návaznost studia žalované, tj. studium by mělo vést k lepším vyhlídkám na samostatnou obživu dítěte, resp. musí zvyšovat šance žalované na uplatnění na trhu práce. 10. V daném případě soud učinil závěr, že žalovaná se soustavně a cílevědomě připravuje na své budoucí povolání. Studium vysoké školy navazuje na její dosavadní přípravu a není tím zvyšována již dosažená kvalifikace. Studium vysoké školy slouží žalované k prohlubování předchozího vzdělání, na které navazuje a vede k lepším budoucím vyhlídkám žalované na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Nejde o studium samoúčelné, kterým by si žalovaná pouze„ prodlužovala mládí“. Současný příjem žalované je příjmem přechodným (z brigád), ze kterého žalovaná není schopna dlouhodobě uspokojovat všechny své potřeby. Soud proto učinil závěr, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované trvá nadále a žalobu na zrušení vyživovací povinnosti zamítl jako nedůvodnou. 11. Podle soudu by forma studia žalované (kombinované) mohla mít vliv např. na výši výživného, ale nikoliv na ukončení vyživovací povinnosti. Soud se výší výživného nezabýval, zvýšení výživného je otázkou řízení u [anonymizována dvě slova] [obec] (sp. zn. [spisová značka]). 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 ods. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšná žalovaná však náhradu nákladů řízení nežádala, a proto soud žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal.