32 C 115/2022-67 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12.388,49 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 1.285,30 Kč, dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 22,99 % ročně z částky 11.188,49 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.112,76 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.188,49 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] o vydání a užívání kreditní karty“, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ke kreditní kartě s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu sjednaného v částce 15.000 Kč (revolvingový úvěr). Žalovaná úvěr čerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela dohodnutým způsobem a dostala se do prodlení, právní předchůdce žalobce proto využil svého práva, pohledávku ke dni [datum] zesplatnil a vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu. Dlužná částka ve výši 12.388,49 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 11.188,49 Kč a poplatky 1.200 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení smluvních úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Poštovním podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Žalobce na dotaz soudu doplnil svá žalobní tvrzení ohledně toho, jak byla před uzavřením smlouvy o úvěru prověřena úvěruschopnost žalované, a to ve svém podání doručeném soudu dne [datum] (na čl. 53 spisu). Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce vycházel při ověření schopnost žalované úvěr splácet z informací, které mu poskytla sama žalovaná, které si dále ověřil a doplnil v dostupných registrech a porovnal příjmy a výdaje žalované a dospěl k disponibilnímu příjmu, který v daném případě postačil na splácení úvěru. Ke svým tvrzením žalobce předložil také listinné důkazy, které budou podrobněji popsány v dalším odstavci odůvodnění. Soud dále zjistil, že proti žalované nebylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru, ani po jejím uzavření, vedeno žádné řízení EXE ani žádné řízení E. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání o užívání kreditní karty (spotřebitel) ze dne [datum] měl soud za prokázané, že uvedeného dne byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu, který byl sjednán ve výši 16.000 Kč, dále měl za prokázaný přehled poplatků za služby související s vedením a správou úvěru a roční úrokovou sazbu ve výši 22,99 %, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 31,93 %. Minimální splátka byla sjednána na částku ve výši 2 % z vyčerpaného úvěru. Úvěr měl být čerpán prostřednictvím vydané kreditní karty. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované před uzavřením úvěrové smlouvy veškeré zákonem předpokládané informace ohledně sjednávaného úvěru. Produktovými podmínkami spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu účinné od 10. 6. 2018 měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Všeobecnými produktovými podmínkami měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění tohoto dokumentu. Sazebníkem poplatků měl soud za prokázanou výši poplatků. Úrokovým lístkem měl soud za prokázané, že výše ve smlouvě sjednaného úroku odpovídala platnému Úrokovému lístku právního předchůdce žalobce v době uzavření úvěrové smlouvy. Platební historií – výpisem z úvěrového účtu – potvrzením o výši příjmů ze dne [datum] měl soud za prokázané čerpání úvěru žalovanou a průběh splácení, tak měl také za prokázanou strukturu dluhu a jeho výši. Dále měl za prokázané, že právní předchůdce žalobce si před uzavřením smlouvy o úvěru ověřil měsíční příjmy žalované, že kterých při posouzení její úvěruschopnosti vycházel. Vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah tohoto interního dokumentu právního předchůdce žalobce, který obsahuje informace o tom, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalované. Výpisem ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] měl soud za prokázané čerpání úvěru žalovanou a průběh splácení, tak měl také za prokázanou strukturu dluhu a jeho výši. Upomínkou – rozhodnutím o zesplatnění a žádostí o splacení dluhů z úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před postoupením pohledávky a jejím vymáháním informoval žalovanou o zesplatnění pohledávky, a v této souvislosti ji vyzval k dobrovolné úhradě dluhu. Výzvami k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnými zástupcem žalobce + Poštovním podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce odeslal prostřednictvím svého zástupce žalované oznámení o postoupení pohledávky, a to zároveň s výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby, tato výzva byla žalované adresována na adresu jejího trvalého pobytu evidovanou v CEO a dále na adresu jejího zřejmě faktického pobytu, tzn. že tato výzva se žalované prokazatelně dostala do dispozice. <b>Tímto byla tvrzení žalobce zcela prokázána.</b> 6. Závěr o skutkovém stavu, který soud učinil, plně odpovídá tvrzením žalobce obsažených v žalobě, která jsou stručně zrekapitulována v odst. 1 odůvodnění tohoto rozsudku, a která byla v řízení prokázána listinnými důkazy, podrobněji rozebranými v předchozím odstavci, a proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu plně odkazuje. 7. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, který žalovaná vyčerpala, a zároveň bylo prokázáno, že žalovaná úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácela. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce svému závazku poskytnout žalované úvěr dostál řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaná svému závazku poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobce vrátit řádně a včas nedostála. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným. Ohledně úroků z úvěru soud neaplikoval ustanovení § 122 odst. 4 zák. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 24. 4. 2020, podle kterého platí, že:„ …u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná se do prodlení dostala ještě před výše uvedeným datem, respektive že v prodlení byla již od roku 2018. 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně