48 C 118/2023-18 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 29 976,82 Kč, dlužné úroky do odstoupení 891,19 Kč, dlužné poplatky za vedení karty 294 Kč, dlužné poplatky za výběr hotovosti 177 Kč, dlužné náklady při ukončení smlouvy 1 500 Kč, dlužné úhrady nákladů upomínání 1 000 Kč, dlužné úhrady poplatků za měsíční výpisy 245 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 30 000 Kč, který žalovaný vyčerpal ve výši 35 510,38 Kč a uhradil 5 869 Kč. Úvěruschopnost byla posuzována. 2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Elektronický podpis prokazuje, že smlouva o úvěru byla 2x podepsána žalobkyní. 6. Dopis ze dne [datum] je upomínkou žalovanému o zaplacení. 7. Dopis ze dne [datum] je druhou upomínkou o zaplacení žalovanému. 8. Dopis ze dne [datum] je odstoupení od úvěrové smlouvy žalobkyní s výzvou k okamžité úhradě dluhu. 9. Dopis ze dne [datum] je odstoupením od úvěrové smlouvy žalobkyní s výzvou k okamžité úhradě žalovanému od zástupce žalobkyně. 10. Výpis z úvěrového účtu prokazuje, že žalovaný uhradil 2 869 Kč a 3 000 Kč, vyčerpal 5 010 Kč a 24 990 Kč. 11. Obraty na úvěrovém účtu prokazují, že žalovaný vyčerpal 30 000 Kč po 5 010 Kč a 24 990 Kč. 12. Výpočet příslušenství prokazuje, že rozpad žalované částky a její složení dle žaloby. 13. Dohoda o základním finančním bonusu neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 14. Poštovní podací arch prokazuje odeslání dopisu žalovanému dne [datum]. 15. Poštovní podací arch prokazuje odeslání dopisu žalovanému dne [datum]. 16. Rozklad částky 35 510,38 Kč prokazuje rozpad této částky na 29 976,82 Kč jistiny, 891,19 Kč úrok, 471 Kč poplatek za kartu, 2 500 Kč náhradu nákladů. 17. [příjmení] kartou prokazují, že za dobu od [datum] do [datum] bylo kartou ke smlouvě [číslo] vybráno 5 510,38 Kč. 18. Výpis úvěru žalovaného prokazuje celkovou dlužnou částku 34 084,01 Kč včetně jejího složení a vývoje. 19. Zpráva o posouzení úvěruschopnosti žalovaného prokazuje, že žalobkyně uvedla k žalovanému, že totožnost byla ověřena dle OP, byl lustrován v [příjmení], CRIF a [příjmení], mzdu měl mít [částka] a výdaje [částka]. 20. Smlouva o úvěru obsahuje Souhlas se zpracováním osobních údajů, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova]. Samotná úvěrová smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], předmětem je úvěrový rámec 30 000 Kč. 21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Žalovaný vyčerpal celkem 5 010 Kč a 24 990 Kč a následně i 5 510,38 Kč prostřednictvím karty. Celkem tedy 35 510,38 Kč. Uhradil 5 869 Kč. Úvěruschopnost byla posuzována z příjmu žalovaného ve výši [částka] a lustrací ve veřejných databázích. K prokázání příjmů, výdajů a lustrací nebyly soudu přes výzvu předloženy žádné důkazní prostředky. 22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 23. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 27. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 28. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 29. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 30. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování