48 C 126/2023-32 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 43 566 Kč, úroky ke dni odstoupení ve výši 5 510,68 Kč, náklady v případě ukončení smlouvy 1 500 Kč, náklady upomínání 600 Kč, poplatek související s [anonymizováno] 7 641 Kč (smluvní pokuta za neplacení pojistného), náklady na převoz vozidla 7 260 Kč, náklady prodeje vozidla 6 171 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 75 600 Kč, který žalovaný vyčerpal na úhradu kupní ceny [anonymizováno] a následně řádně a včas nehradil sjednané splátky. Úvěruschopnost byla posuzována. Žalovaný celkem uhradil 37 077 Kč, z toho 30 000 představuje hodnota [anonymizováno]. 2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] byla mezi účastníky řízení uzavřena dne [datum], předmětem byl úvěr ve výši 75 600 Kč na pořízení vozidla v hodnotě 73 398 Kč, poplatek za sjednání úvěru byl 3%. 6. Čestné prohlášení ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný prohlásil, že [anonymizováno] bude užívat pro soukromé účely rodinným příslušníkem. 7. Zpracování osobních údajů neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 8. Protokol o převzetí [anonymizováno] ke smlouvě o úvěru [číslo] prokazuje, že žalovaný dne [datum] [anonymizováno] převzal. 9. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 10. [příjmení] obrazovky počítače prokazuje, že účet [číslo] [bankovní účet] je účtem prodejce [anonymizováno] žalovanému. 11. Sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 12. Dopis ze dne [datum] je odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu ze strany žalobkyně žalovanému. 13. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 14. Dopis ze dne [datum] je odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu ze strany zástupce žalobkyně žalovanému. 15. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 16. Výpis z úvěrové smlouvy prokazuje financovanou částku 75 600 Kč, úhrady v celkové výši 37 077 Kč. 17. Faktury [číslo] [číslo] Dopis ze dne [datum] upomínka žalovanému, Splátkový kalendář a výpis reálného splácení neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 18. Obraty na účtu žalobkyně prokazují, že byla částka 73 398,06 Kč poukázána na účet prodejce [anonymizováno] žalovanému. 19. Zpráva o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele prokazuje, že žalovaný uvedl, že má příjem 18 000 Kč ze mzdy či platu, náklady na bydlení 9 500 Kč, splátka úvěru činí 2 359 Kč. 20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Podstatné pro rozhodnutí je, že byť byla úvěrová smlouva na 75 600 Kč, ve skutečnosti bylo vyplaceno na účet prodejce [anonymizováno] 73 398,06 Kč, zbytek byl poplatek. Žalovaný [anonymizováno] převzal. Celkem uhradil 37 077 Kč. Úvěruschopnost byla posuzována z tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, žádné důkazní prostředky prokazující příjmy a výdaje žalovaného, či lustrace ve veřejných databázích nebyly přes výzvu soudu označeny. 21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 22. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 27. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 28. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 29. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrn