48 C 135/2023-31 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 99 753,26 Kč, poplatky za pojištění 719,82 Kč, náklady vymáhání 600 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč, který žalovaný vyčerpal a uhradil pouze 2 696 Kč. Úvěruschopnost byla posuzována. 2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. S ohledem na níže uvedený právní názor soud nezjistil z těchto důkazních prostředků nic podstatného pro rozhodnutí, a to Úvěrové podmínky, Poštovní podací arch ze dne [datum], Dopis ze dne [datum], Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta, 6. Dopis ze dne [datum] je jednoduchou předžalobní upomínkou. 7. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 8. Smlouva [anonymizováno] půjčka – revolvingový úvěr [číslo] byla uzavřena účastníky řízení dne [datum], předmětem byl revolvingový úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, má základní vzdělání, bydlí v podnájmu, má příjem 36 500 Kč, pracuje u [právnická osoba] 9. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že žalovaný čerpal 100 000 Kč dne [datum], dne [datum] uhradil 2 696 Kč. 10. Karta klienta prokazuje, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu, nemá vyživovací povinnost, má příjem 36 500 Kč a jiným společnostem splácí 12 100 Kč měsíčně. Byl lustrován ve veřejných databázích bez negativních poznatků. 11. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 12. Zpráva NRKI prokazuje, že žalovaný má 2 existující úvěrové závazky, má na ně splácet 5 201 Kč měsíčně. 13. Výpis z účtu žalovaného za [číslo] – [datum] prokazuje, že žalovaný utratil vše, co mu bylo na účet připsáno, na účet mu byla připsána mzda 40 877 Kč, ale také další částky 199 944,94 Kč a 50 000 Kč, které byly hned poté zase poslány na jiné účty. Žalovaný tak měl na účtu měsíční obrat přes 290 000 Kč. 14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Podstatné pro rozhodnutí je, že bylo vyčerpáno 100 000 Kč, uhrazeno bylo 2 696 Kč. Byl zjištěn příjem žalovaného za duben 2022, ale nebyly nijak zjištěny výdaje na bydlení, nebyly vysvětleny obraty na účtu žalovaného, které více než 3x převyšují jeho příjem. Úvěruschopnost byla posuzována z tvrzení žalovaného o výdajích, žádné důkazní prostředky prokazující výdaje žalovaného, či lustrace ve veřejných databázích nebyly přes výzvu soudu označeny. Žalovaný uvedl úvěrovou angažovanost přes 12 000 Kč, dle NRKI však byla pouze 5 201 Kč. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 16. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 21. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 22. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 23. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 24. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné