48 C 140/2023-25 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 320 Kč, poplatek za službu Klidné spaní 110 Kč, smluvní pokuta 720 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené prostřednictvím [webová adresa], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který žalovaná řádně a včas neuhradila. Úvěruschopnost byla posuzována. 2. Žalovaná se přes výzvu nevyjádřila ve věci samé, ač jí byla výzva doručena do vlastních rukou. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. S ohledem na níže uvedený právní názor soud z následujících důkazních prostředků nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci: Souhlas se zpracováním osobních údajů, Potvrzení o odeslání dopisu ze dne [datum], Dopis ze dne [datum], BankID výpis, Obecné principy posuzování a filozofie Společnost, Sazebník, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, VOP. 6. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalované. 7. Dopis ze dne [datum] je jednoduchou předžalobní upomínkou. 8. Autorizace ověření totožnosti prokazuje, že nahlédnutím na bankovní účet byla ověřena totožnost žalované a ověřen její účet. 9. Výpis o posouzení úvěruschopnosti prokazuje, že tato byla posuzována dne [datum]. Bylo vycházeno z toho, že žalovaná hospodaří ve společné domácnosti s dalším člověkem, jenom ona má příjem, na půjčky hradí 2 400 Kč měsíčně, na bydlení 6 400 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje 4 300 Kč, jiné zbytné výdaje 1 000 Kč. Ověřený čistý příjem 20 907 Kč. Žalovaná uvedla příjem 28 000 Kč. Rezerva na výdaje byla posuzována 600 Kč. Vypočítané minimální výdaje činily 11 620 Kč, disponibilní příjem 7 200 Kč. Byla posouzena jako úvěruschopná. 10. Identifikované příjmy z výpisu z účtu žalované zjištěny z výpisu z účtu ve výši 20 907 Kč. Nevyplývá ale, proč byly tyto platby připsány na účet žalované, zda se jednalo o její příjem, kdo byl jejím zaměstnavatelem či zda podnikala. 11. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli prokazuje, že byla dne [datum] poukázána částka 8 000 Kč na účet žalované. 12. Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním prokazuje, že byla uzavřena dne [datum] mezi účastníky řízení, předmětem byl úvěr ve výši 8 000 Kč. 13. Výpis z běžného účtu žalované [příjmení] za dobu od [datum] do [datum] prokazuje, že žalovaná na účtu provedla více než 280 plateb ve prospěch [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizována dvě slova] či [anonymizováno], příjem žalované se pohyboval přes 20 000 Kč měsíčně. Z výpisu nevyplývají úhrady nájemného, vyjma úhrady dlužného nájemného 5 200 Kč a další úhrady na stejný účet ve výši 12 808 Kč. Žádná tvrzená částka 6 400 Kč nájemného nebyla hrazena. 14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením v tom směru, že byla vyplacena částka 8 000 Kč žalobkyní na účet žalované. Úvěruschopnost byla ověřována pouze z tvrzení žalované vyjma příjmů, které byly připisovány na účet žalované. Zároveň je třeba zohlednit, že z výpisu za 1 rok vyplývá, že žalovaná provedla minimálně 280 plateb ve prospěch sázkových společností, tedy že žalovaná zjevně v tomto směru trpí závislostí. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 16. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 21. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 22. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 23. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na zá