48 C 145/2023-29 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 28 316,75 Kč, úroky 21 093,70 Kč, poplatky za službu podpora – odklad 6 656 Kč, poplatky za službu podpora – nemoc 13 504 Kč, poplatky za službu podpora – práce 13 504 Kč, náklady upomínkování 300 Kč, smluvní pokuta 14 158,38 Kč, ponížené o úhradu 8 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení a smluvními úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná řádně a včas nehradila ve sjednaných splátkách. V 8 splátkách celkem žalovaná uhradila 10 384 Kč. Úvěruschopnost byla posuzována. 2. Žalovaná se přes výzvu nevyjádřila ve věci samé. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Detail úhrady od [právnická osoba], ze dne [datum] prokazuje, že byla z účtu č. [bankovní účet] uhrazena žalobkyni částka 1 Kč. 6. Platba převodem uvnitř banky prokazuje, že byla dne [datum] žalobkyní částka 14 999 Kč uhrazena na účet odlišný od účtu žalované. 7. Bezhotovostní platba ze dne [datum] prokazuje, že byla z účtu žalobkyně uhrazena částka 9 001 Kč na účet žalované označená jako doplatek úvěru, [variabilní symbol]. 8. Okamžitá příchozí platba prokazuje, že na účet žalobkyně byla poukázána dne [datum] verifikační platba z účtu žalované ve výši 1 Kč se zprávou pro příjemce„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“ [celé jméno žalované] v poznámce. 9. Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] mezi účastníky řízení, kromě jiného je předmětem úvěr ve výši 30 000 Kč, z nějž jenom 9 001 Kč mělo být vyplaceno na účet žalované, 14 999 Kč na uhrazení předchozího úvěru, a 6 000 Kč bude započteno na poplatky. Součástí smlouvy je Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána, má příjem 26 371 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, na finanční závazky hradí 7 024 Kč. Byla ověřována v [příjmení], AML a AML/CFT, ISIR. Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA je přílohou [číslo] úvěrové smlouvy. 10. Kopie OP žalované prokazuje, že jí žalobkyně disponuje. 11. [příjmení] list žalované prokazuje, že jím žalobkyně disponuje. 12. Výpis z bankovního účtu žalované ze [číslo] prokazuje, že žalovaná měla příjem 26 371 Kč, díky čerpání úvěru ve výši 90 000 Kč však jí bylo na účet připsáno celkem 117 871 Kč, žalovaná z toho však spotřebovala 102 608,84 Kč, přičemž jenom částka 26 705 Kč byla užita na úhradu jiného úvěru. Z výpisu není patrná úhrada nákladů na bydlení 3 000 Kč. 13. Výpis z [příjmení] prokazuje, že jím žalovaná neprochází. 14. Výpis z databáze MVČR prokazuje, že OP žalované není evidován jako neplatný. 15. Výpis z ISIR prokazuje, že žalovaná není v úpadku. 16. Výpis z OR zaměstnavatele žalované prokazuje, že existuje. 17. Výpis ze [příjmení] prokazuje, že žalovaná nemá negativní záznam. 18. Výplatní páska žalované za [číslo] prokazuje příjem 20 363 Kč. 19. Soud z následujících důkazních prostředků s ohledem na níže uvedené právní posouzení nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí: dopis ze dne [datum], dopis ze dne [datum], email ze dne [datum] pro žalovanou od žalobkyně, email ze dne [datum] pro žalovanou od žalobkyně, podací lístek ze dne [datum], [datum], [datum], Potvrzení o úhradě dluhu ze dne [datum], Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce, Předsmluvní informace, [příjmení] obrazovky mobilního telefonu o povolení inkasa, Dopis ze dne [datum] o zesplatnění úvěru. 20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že byla mezi účastníky řízení uzavřena úvěrová smlouva, žalované byla vyplacena částka 9 001 Kč na její účet. Součástí úvěrové smlouvy byla dohoda, že částka 14 999 Kč bude užita na úhradu předchozího úvěru žalované u žalobkyně a částka 6 000 Kč na poplatky za poskytnutí úvěru. Úvěruschopnost žalované byla posuzována ze mzdy žalované, která činila 26 371 Kč za [číslo] a 20 363 Kč za [číslo]. Ve veřejných databázích nebyly zjištěny k žalované negativní poznatky. Úvěrové zatížení žalované zřejmě vychází z tvrzení žalované, když nebyly soudu předloženy žádné důkazní prostředky je prokazující. Výdaje na bydlení 3 000 Kč také vychází z tvrzení žalované, nejsou nijak prokázány. Úvěruschopnost žalovaná byla dále posuzována z jednoho výpisu z jejího běžného účtu, který prokazuje, že žalovaná tento měsíc čerpala úvěr 90 000 Kč, který jenom ve výši 26 705 Kč užila na úhradu jiného úvěru, jinak za tento měsíc na běžnou spotřebu vynaložila trojnásobek své mzdy. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že byla žalovanou uhrazena minimálně částka 10 384 Kč. 21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 22. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 27. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 28. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuj