48 C 167/2023-24 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 39 721,51 Kč, poplatky za upomínky 2x 450 Kč, smluvní pokuta 5 918,50 Kč za prodlení ve výši 0,1% denně z částky 39 721,51 Kč od [datum] do [datum] a smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s úhradou se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil, když uhradil pouze částku 4 939 Kč dne [datum]. Dne [datum] byl úvěr zesplatněn. Úvěruschopnost byla posuzována. 2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Dopis ze dne [datum] je zesplatněním úvěru a výzvou k úhradě dlužné částky. 6. Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne [datum] prokazuje vyplacení částky 40 000 Kč žalobkyní na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. 7. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 8. Lustrace v Centrální evidenci exekucí prokazuje, že proti žalovanému nebyla vedena exekuce dne [datum]. 9. Úvěrová zpráva NRKI – BRKI prokazuje, že žalovaný má 2 splátkové úvěry a 1 nesplátkový, 4 splátkové úvěry mu byly odmítnuty. Žádný úvěr nebyl ukončen. Žalovaný celkem splácel 1 722 Kč měsíčně, zbývalo uhradit 113 968 Kč. V prosinci 2021 mu byl odmítnut úvěr 20 000 Kč na 96 měsíců, v dubnu 2022 úvěr 6 000 Kč na 3 měsíce, v dubnu 2022 úvěr 20 000 Kč na 48 měsíců a v červenci 2022 úvěr 10 000 Kč na 12 měsíců. U splácených úvěrů nebyl žalovaný v prodlení. Nesplátkový úvěr byl na 10 000 Kč, zbývalo vyčerpat 10 Kč. 10. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 11. Dopis ze dne [datum] je jednoduchou předžalobní upomínkou žalovanému. 12. Smlouva o spotřebitelském úvěru [příjmení] [příjmení] [číslo] byla uzavřena dne [datum], předmětem byl úvěr na 40 000 Kč s úroky 111,33% ročně na 30 měsíců ve splátkách po 3 990 Kč počínaje [datum]. 13. Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] PŮJČKA, Splátková kalendář, Upomínka č. I, Upomínka č. II, Upomínka č. III neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 14. Výplatní páska žalovaného za 4/ 2022 prokazuje čistý příjem ve výši 37 770 Kč. 15. Výplatní páska žalovaného za 5/ 2022 prokazuje čistý příjem ve výši 36 778 Kč. 16. Výplatní páska žalovaného za 6/ 2022 prokazuje čistý příjem ve výši 29 267 Kč. 17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, žalobkyní bylo žalovanému vyplaceno 40 000 Kč, žalovaný uhradil první a jedinou splátku 4 939 Kč třináct dní po splatnosti, žádnou další neuhradil. Příjem žalovaného z pracovního poměru se pohyboval od 37 770 Kč do 29 267 Kč. Výdaje žalovaného na jiné úvěry činily 1 722 Kč. Žalovanému byly v době od prosince 2021 do července 2022 odmítnuty žádosti o čtyři jiné úvěry, a to v nižší výši a poměrově delší době splátek. Nebyly zjištěny další výdaje žalovaného na bydlení, živobytí, náklady na dojíždění do zaměstnaní, nebylo zjištěno, zda má žalovaný pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, a to ani v rámci tvrzení žalovaného. 18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 19. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 24. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 25. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 26. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací