48 C 173/2023-27 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 47 735 Kč, náklady vymáhání 217 Kč, smluvní pokuta 500,09 Kč, úroky 4 872,79 Kč (sestávající z úroků 3 254,79 Kč, poplatků pojištění 788 Kč a nákladů upomínek 800 Kč) se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu Rámcové smlouvy pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi [anonymizována čtyři slova] a žalovaným, a navazující Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 47 735 Kč, který žalovaný ani částečně neuhradil. Úvěruschopnost byla posuzována. 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 6. Dva dopisy ze dne [datum] prokazují, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky za ním žalobkyni. 7. Potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] prokazuje úhradu ceny za postoupené pohledávky žalobkyni. 8. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] prokazuje, že byly žalobkyni postoupené pohledávky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. 9. Příloha [číslo] Seznam postupovaných pohledávek prokazuje, že byla postoupena žalovaná pohledávka. 10. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení před podáním žaloby. 11. Platební historie prokazuje, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 47 735 Kč a nic neuhradil. 12. Poštovní podací arch ze dne [datum] a ze dne [datum] prokazují odeslání dopisu žalovanému. 13. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že bylo oznámeno žalovanému schválení jeho žádosti o úvěr a poskytnutí jistiny 47 735 Kč. 14. Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] byla uzavřena mezi [anonymizována čtyři slova] a žalovaným dne [datum], předmětem bylo poskytování bankovních služeb a produktů žalovanému. 15. Smlouva o klasickém úvěru [číslo] byla uzavřena mezi [anonymizována čtyři slova] a žalovaným dne [datum], předmětem byl úvěr ve výši 47 735 Kč na úhradu kupní ceny zboží. Žalovaný uvedl, že pracuje, má příjem 28 950 Kč, náklady domácnosti 15 000 Kč, celkový příjem domácnosti 45 950 Kč. 16. Formulář pro standardní informace, Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, Odstoupení od úvěrové smlouvy neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 17. Výpis Předdotazů prokazuje, že žalovaný neprocházel negativně úvěrovými registry dne [datum], [datum] a [datum]. 18. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že žalovanému bylo poskytnuto 47 735 Kč, nic neuhradil. Příjmy a výdaje žalovaného byly pouze tvrzeny, žalovaný neprocházel negativně úvěrovými registry. 20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 21. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 25. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 26. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 27. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 28. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných in