48 C 179/2023-24 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 15 659,69 Kč a 2 720,87 Kč smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 15 659,69 Kč za dobu od [datum] do [datum] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru (částka 2 798,73 Kč je fakticky tvořena z úroků 1 799,23 Kč, poplatků pojištění 399,50 Kč, upomínek 600 Kč) a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi [anonymizována čtyři slova] ([jméno] bank) a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil, pročež byl úvěr ke dni [datum] prohlášen za splatný. Celkem bylo vyčerpáno 50 489 Kč a uhrazeno 44 600 Kč. 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 6. S ohledem na níže uvedené právní posouzení soud nezjistil pro rozhodnutí nic podstatného z následujících listinných důkazních prostředků: Rámcová smlouva, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, Dopis ze dne [datum]. 7. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že [jméno] bank akceptovala návrh úvěrové smlouvy a byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr 40 000 Kč. 8. Dopis ze dne [datum] je předžalobní upomínkou žalovanému. 9. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za ním žalobkyni. 10. Výpis z úvěrového účtu prokazuje, že žalovaný čerpal z úvěru částky 15 289,00 Kč, 24 000,00 Kč, 5 000,00 Kč, 2 200,00 Kč, 2 500,00 Kč a 1 500,00 Kč, které jsou v souladu s legendou výpisu označeny [anonymizována čtyři slova] - čerpání úvěru prostřednictvím bankomatu, v prodejním místě nebo v pobočkách [právnická osoba]; [anonymizována čtyři slova] - čerpání úvěru převodem na bankovní účet klienta nebo poštovní poukázkou na adresu klienta; [anonymizována dvě slova] - nákup zboží / služeb na prodejním místě. Žalovaný uhradil celkem 44 600 Kč. 11. Podací archy ze dne [datum] a [datum] prokazují odeslání dopisů žalovanému. 12. Žádost / Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] prokazuje, že jí žalovaný požádal [jméno] [anonymizováno 5 slov]) o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 40 000 Kč. K osobě uvedl, že je svobodný, nemá děti, bydlí u rodičů, je zaměstnaný od [číslo] u konkrétního zaměstnavatele s příjmem 15 000 Kč měsíčně, má náklady 4 000 Kč měsíčně, nemá závazky. 13. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Příloha [číslo] Seznam postoupených pohledávek prokazují, že byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka za žalovaným. 14. Potvrzení o provedení transakce prokazuje, že byla dne [datum] uhrazena žalobkyní cena za postoupení pohledávek. 15. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 16. Výpis z OR prokazuje existenci [právnická osoba]. 17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že žalovaný vyčerpal celkem 50 489 Kč (čerpáními 15 289,00 Kč, 24 000,00 Kč, 5 000,00 Kč, 2 200,00 Kč, 2 500,00 Kč a 1 500,00 Kč) od předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uhradil 44 600 Kč. K úvěruschopnosti nebyly přes výzvu soudu předloženy žádné důkazní prostředky, bylo prokázáno, že poměry žalovaného byly zjišťovány dotazem při sepisu úvěrové smlouvy. 18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 19. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 24. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 25. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovná