48 C 2/2023-23 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], smluvní pokuta [částka] ve výši 0,1% denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] prostřednictvím [webová adresa], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaný ani zčásti neuhradil. Úvěr mu byl poskytnut převodem na účet. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z výpisu z jeho bankovního účtu a výplatními páskami. Žalovaný byl řádně zaměstnán. 2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, ač k tomu byl vyzván. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 6. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla uzavřena mezi účastníky řízení, byl jí žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. 7. Všeobecné obchodní podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 8. Potvrzení o vedení účtu prokazuje, že účet [číslo] je účtem žalobkyně. 9. Dotazník prokazuje, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán, má příjem [částka] a výdaje [částka]. Žije v domácnosti s dalšími dvěma osobami s příjmem. Má jeden úvěr ve výši [částka], který měsíčně splácí po [částka]. 10. Faktura [číslo] ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný měl uhradit úvěr v šesti splátkách od [číslo] do [číslo]. 11. Výpis kontomatik z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od [číslo] do [číslo] prokazuje, že v [číslo] měl žalovaný příjem ze mzdy ve výši [částka], úvěrů [částka] od dvou společností, celkem vklady [částka], výběry [částka], v [číslo] měl žalovaný příjem ze mzdy [částka], úvěrů [částka] od tří společností, celkem vklady [částka], výběry [částka], v [číslo] měl žalovaný příjem ze mzdy [částka], úvěrů [částka] od pěti společností, celkem vklady [částka], výběry [částka], v [číslo] měl žalovaný příjem ze mzdy [částka], úvěrů [částka] od dvou společností, celkem vklady [částka], výběry [částka], v [číslo] měl žalovaný příjem ze mzdy [částka], úvěrů [částka] od dvou společností, celkem vklady [částka], výběry [částka], v [číslo] do [datum] měl žalovaný příjem ze mzdy [částka], úvěrů [částka], celkem vklady [částka], výběry [částka], ve výpisech žalovaného se objevují úvěry/zápůjčky od [anonymizována tři slova], [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova], od žalobkyně, rozdíly mezi příjmy žalovaného ze mzdy a úvěrů a celkovou výší příjmů na účet jsou různé příchozí platby od fyzických osob, případně platby přes platební bránu [příjmení] [příjmení], což jsou s ohledem na informace ve výpisech zřejmě další zápůjčky/úvěry, které nebyly automaticky systémem kontomatik rozpoznány, neboť [příjmení] [příjmení] je platební brána. Zároveň měl žalovaný příjem ze sázek u [webová adresa] ve výši [částka] za toto období. Výše sázek není známa. 12. Dopis ze dne [datum] je předžalobní upomínkou, odeslán byl dne [datum]. 13. Výpis z účtu žalobkyně prokazuje, že byla dne [datum] poukázána žalovanému na účet částka [částka]. 14. Výplatní pásky žalovaného za [číslo], [číslo] a [číslo] prokazují jeho příjmy ve výši [částka], [částka] a [částka]. 15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, žalobkyně poskytla žalovanému [částka], žalovaný nic neuhradil. Úvěruschopnost byla posuzována z výplatních pásek žalovaného, které prokazují příjmy [anonymizováno] [částka]. Zároveň však měl žalovaný dle výpisu z účtu řadu příjmů ze zápůjček a úvěrů každý měsíc, jeho měsíční výdaje byly zhruba 2x – 5x vyšší než jeho příjem ze mzdy, tedy činily [anonymizováno] – [částka], přestože žalovaný tvrdil výdaje [částka] měsíčně. Výše úvěrového zatížení se postupně zvyšovala, stejně jako počet úvěrujících společnostní. 16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 17. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 22. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 23. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zj