48 C 36/2023-22 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], poplatek za [anonymizována dvě slova] [částka], náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] za upomínky emaily, telefonáty a SMS se shora uvedeným příslušenstvím, tedy smluvními úroky z prodlení a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] prostřednictvím [webová adresa], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaná ani z části neuhradila. Úvěruschopnost byla posouzena. 2. Žalovaná se přes výzvu nevyjádřila ve věci samé. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Podací lístek prokazuje odeslání dopisu žalované dne [datum]. 6. Dopis ze dne [datum] je jednoduchou předžalobní upomínkou. 7. Souhlas se zpracováním osobních údajů neprokazuje nic pro rozhodnutí. 8. Autorizace ověření totožnosti prokazuje, že byla ověřena totožnost žalované autorizační platbou z jejího účtu č. [bankovní účet]. 9. Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], prokazuje, že žalovaná uvedla, že žije ve [anonymizováno] domácnosti, [anonymizována dvě slova] mají [anonymizováno]. Výdaje má [částka], ověřený příjem [částka], který uvedla i žalovaná, rezerva na výdaje je [částka], vypočítané minimální výdaje jsou [částka], disponibilní příjem [částka]. 10. Metodika posouzení úvěruschopnosti žalobkyně neprokazuje nic podstatného pro věc. 11. Kopie OP žalované prokazuje, že jí žalobkyně disponuje. 12. Identifikované příjmy prokazuje, že žalobkyně uvedla, že ověřila příjem žalované ve výši [částka]. 13. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli prokazuje, že na účet žalované byly vyplaceny [částka] a [částka] dne [datum], dále byla vyplacena částka [částka] dne [datum]. 14. Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním byla uzavřena mezi účastníky řízení neurčitého dne, předmětem je úvěr v celkové výši [částka], splatný dne [datum]. 15. Sazebník poplatků neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 16. Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 17. VOP neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, žalobkyně vyplatila žalované celkem [částka] na základě úvěrové smlouvy, žalovaná nic neuhradila. V listině vyhotovené žalobkyní je uvedeno, že úvěruschopnost žalované byla posuzována, že byly ověřeny příjmy žalované ve výši [částka] a že byly stanoveny její výdaje ve výši [částka]. Přes výzvu soudu k prokázání úvěruschopnosti, doložení všech důkazních prostředků, žalobkyně nijak nereagovala. Žádné důkazní prostředky prokazující příjmy žalované či výdaje žalované nebyly předloženy. 19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 20. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 26. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 27. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 28. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlu