48 C 97/2023-24 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 11 947 Kč, poplatky 255 Kč (zahrnuté v 10. až 13. splátce za vedení účtu a za výběr z bankomatu), náklady vymáhání 600 Kč (po 300 Kč za měsíc prodlení) a smluvní pokuty 1 000 Kč (2x po 500 Kč za prodlení s úhradou splátky) se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru (kapitalizace za dobu od [datum] do sepsání žaloby) a úroky z prodlení (kapitalizace za dobu od [datum] do [datum]), to vše z titulu uzavřené Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč. Žalovaný celkem načerpal 23 346 Kč, uhradil 12 884,27 Kč. Pro prodlení žalovaného se splácením byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Úvěruschopnost byla posuzována. 2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Dopis ze dne [datum] je jednoduchou předžalobní upomínkou. 6. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 7. Smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřeně mezi účastníky řízení dne [datum], předmětem byl úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je [anonymizováno], je [anonymizováno], má příjem [částka]. Bydlí v [anonymizováno]. 8. Úvěrové podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 9. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že žalovaný úvěr čerpal v celkové výši 23 346 Kč, uhradil celkem 12 884,27 Kč. 10. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 11. Dopis ze dne [datum] je zesplatňujícím dopisem úvěru, vyzývá žalovaného k zaplacení celého dlužného úvěru. 12. Potvrzení o provedení ověření bonity klienta prokazuje, že žalobkyně vystavila tuto listinu, uvedla v ní, že žalovaný je [anonymizováno], bydlí v [anonymizováno], je [anonymizováno], má příjem [částka] a splácí jiným společnostem [částka]. Ověřila jej v registru [příjmení], NRKI, MVČR, [anonymizováno] půjčka, ISIR a [příjmení] bez negativních poznatků. 13. Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta je listinou vystavenou žalobkyní o tom, jak posuzuje úvěruschopnost. Víc z ní soud nezjistil pro rozhodnutí. 14. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením v části týkající se úvěru, žalovaný čerpal úvěr ve výši 23 346, uhradil 12 884,27 Kč. V rámci posuzování úvěruschopnosti bylo vycházeno z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, přes výzvu nebyly označeny důkazní prostředky k jejich prokázání. Soudu je z úřední činnosti známo z věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], že u revolvingového úvěru téhož žalobce, ale jiného žalovaného, měl tento u jiného zaměstnavatele také příjmy [částka], také výdaje [částka] a také bydlel v [anonymizováno]. 16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 17. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 22. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 23. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 24. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 25. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť