60 C 81/2023-24 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému uhradit jí dlužné nájemné spolu s příslušenstvím. Žalovaná částka představuje dlužné nájemné z titulu nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným k pronájmu prostor nesloužících k podnikání. Žalobkyně v žalobě v podstatném uvedla, že žalovaný je v prodlení úhradou nájemného za užívání prostor ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný do dne podání žaloby žalobkyni ničeho nezaplatil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Platnost smluvního ujednání ze dne [datum] ani výši žalobou uplatněné pohledávky v průběhu řízení nijak nezpochybnil. Se zřetelem k prohlášení účastníků řízení podle ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání a bez provedení dokazování, když před rozhodnutím vycházel ze žaloby a z listinných důkazů tak, jak byly soustředěny v souvisejícím spise. Soud má za zjištěné, že žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu [číslo] o nájmu prostor nesloužících k podnikání, a to na dobu neurčitou s účinností od [datum] Touto nájemní smlouvou byly žalovanému pronajaty místnosti č. 0p01 - 0p09, 0p11 a 0p12 v budově bez č. p., která se nachází na pozemku p. č. st. [číslo] a dále část pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] u [obec], kdy tyto nemovité věci jsou ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný je v prodlení s úhradou nájemného počínaje rokem 2020 až do ukončení nájemního vztahu. Nájemní vztah byl ukončen ke dni [datum], a to na základě výpovědi nájemní smlouvy dané žalovanému žalobkyní pro neplacení nájemného ze dne [datum]. Svou pohledávku na nájemném za leden, únor 2020 a část měsíce března 2020 žalobkyně uspokojila započtením kauce. Dlužné nájemné za březen 2020 tak činí 92,52 Kč, v ostatních měsících do konce nájemního vztahu pak odpovídá měsíčním platbám nájemného stanoveného přiloženými splátkovými kalendáři včetně dubna 2020. Do dnešního dne žalovaný na zbytku dluhu na nájemném ničeho neuhradil. Tato zjištění zůstala nesporná a soud z nich jako takových vycházel. V rámci právní úvahy soud vycházel z ustanovení § 2201, § 2217 a nalogicky § 2302 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) a ze smluvního ujednání účastníků. Žalovaný nárok posoudil soud jako důvodný v celém rozsahu a důsledně tomu žalobě beze zbytku vyhověl (výrok sub. I.). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud dospěl k závěru, že žalobkyni je nutné považovat za nezastoupeného účastníka, kterému proto podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu přiznal náklady, které se týkají uplatněného požadavku na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč a za hotové výdaje ve výši 2x300 Kč (za sepis žaloby, předžalobní výzvu) s tím, že předžalobní výzva byla zaslána žalovanému (výrok sub. II).