61 C 137/2023-24 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 25. 5. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 47 824,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je provozovatelem distribuční soustavy na distribuci elektřiny. Pracovníky společnosti [právnická osoba] zplnomocněnými žalobkyní k odhalování neoprávněných odběrů elektrické energie byl kontrolou dne 6. 1. 2022 zjištěn neoprávněný odběr elektřiny prováděný žalovanou na adrese [adresa žalované]. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu škody ve výši 70 496 Kč, kterou byla žalovaná žalobkyni povinna uhradit na základě trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 23.9.2022, č.j. [číslo jednací]. Se zbytkem nároku byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení nákladů na zjištění neoprávněného odběru elektřiny ve výši 44 632,06 Kč spolu s částkou 3 192,89 Kč představující stálou platbu za příkon, tj. celkem 47 824,95. Žalované byla dne 29. 11. 2022 k zaplacení dlužné částky vystavena faktura [číslo] se splatností dne 20. 12. 2022. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu k úhradě dluhu ničeho neuhradila. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 118 320,81 Kč od 21.12.2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Kontrolou odběrného místa [adresa žalované] dne 6.1.2022 pracovníky společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že došlo k porušení zajištění měřícího zařízení proti neoprávněné manipulaci, k odběru elektřiny bez měřícího zařízení (viz protokol o kontrole odběrného místa). Za období od 13.12.2019 do 6.1.2022, tj. 755 dnů, byla na základě spotřeby elektřiny 12 609, 55000 kWh stanovena škoda ve výši 118 320,81 Kč. Součástí této částky byly i náklady na zjišťování neoprávněného odběru ve výši 44 632,06 Kč (viz čestné prohlášení) a částka za stálou platbu za příkon ve výši 3 192,89 Kč, celkem 47 824,95 Kč (viz výpočet náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny). Žalobkyně žalované vyúčtovala částku 118 320,81 Kč fakturou ze dne 29.11.2022, [číslo] se splatností dne 20.12.2022 (viz faktura). Trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 23.9.2022 bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni náhradu majetkové škody ve výši 70 496 Kč. Se zbytkem svého nároku byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních (viz trestní příkaz). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky žalobkyní upomínána (viz upomínka, viz předžalobní upomínka, viz doklad o odeslání – vrácená poštovní obálka s dodejkou). 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 51 odst.1 písm.a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění platném do 26.6.2022, je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Dle § 51 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění platném do 26.6.2022, je při neoprávněném odběru elektřiny osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). Žalovaná se v odběrném místě [adresa žalované] dopustila neoprávněného odběru elektřiny, neboť elektřinu odebírala v období od 13.12.2019 do 6.1.2022, tj. 755 dnů, bez měřícího zařízení. Proto je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni jako provozovateli distribuční soustavy náklady na zjištění neoprávněného odběru elektřiny ve výši 44 632,06 Kč a platbu za příkon, která byla určena postupem dle § 17 odst. 3 písm.b) bod 1 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny. Žalovaná fakturu [číslo] splatnou dne 20.12.2022 i přes opakované upomínky žalobkyně neuhradila. Následujícím dnem se žalovaná ocitla v prodlení. Žalobkyně tak má nárok na úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 21.12.2022, kdy byla žalovaná k tomuto datu s úhradou dlužné částky 47 824,95 Kč již v prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 114 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 914 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.