12 C 373/2023-19 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 478 Kč jako příspěvků žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od [datum] do [datum] a za dobu od [datum] do [datum] (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem), včetně nákladů na uplatnění pohledávky. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ve věci soud zjistil následující skutkový stav: Z registru silničních vozidel Ministerstva dopravy bylo zjištěno, že žalovaný byl provozovatelem vozidla [registrační značka] (objem válců motoru do [číslo] cm3) v době od [datum] do [datum] a v době od [datum] do [datum]. V uvedeném období ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil (ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy), ač byl k tomu vyzván žalobkyní výzvou ze dne [datum] doručenou dne [datum] a výzvou ze dne [datum] doručenou dne [datum] (viz výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno]) a ač byl o zaplacení upomínán dopisy ze dne [datum] a [datum] (viz upomínací dopisy). 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 4 odst. 1, 2, 3 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena vyhláškou Ministerstva financí č. 417/2017 Sb. (47 Kč/den). Součástí příspěvku dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti jsou též náklady na uplatnění ve výši 300 Kč (2x 300 Kč). 5. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění nastala v souladu s § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti (30 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku). 6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů ode dne následujícího po stanoveném datu splatnosti. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 478 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.