22 C 242/2024-16 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se domáhal vůči žalované zrušení vyživovací povinností stanovené ve výroku I. specifikovaným rozsudkem soudu. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že žalovaná ukončila studium na střední škole maturitní zkouškou a že v dalším studiu pokračovat nebude.Žalovaná s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti souhlasila.Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Žalobci jako otci žalované byla naposledy stanovena vyživovací povinnost k žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kterým bylo určeno, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalované částkou , částka, měsíčně s účinností od , datum, (viz předmětný rozsudek Okresního soudu v Mostě).Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná dnem , datum, zakončila maturitní zkouškou studium na uvedené škole.Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná již nestuduje a je zaměstnána. Podle §120 odst. 4 o. s. ř. soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.S ohledem na výše uvedené soud učinil skutkový závěr, že žalovaný již je zaměstnán a má svůj vlastní příjem.Po provedeném dokazování soud učinil následující skutkový závěr: Žalovaná ukončila ke dni , datum, středoškolské studium a nyní má vlastní příjem ze zaměstnání.Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Žalovaná ukončila v červnu středoškolské studium, má příjem ze zaměstnání a je proto schopna sama se živit. V souladu s tím má soud za to, že zanikla zákonná podmínka pro existenci vyživovací povinnost žalobce jako otce vůči žalované, a proto žalobě vyhověl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.Účastníci vůči sobě náhradu nákladů řízení nežádali, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.