48 C 198/2023-28 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 16 900 Kč, náklady vymáhání 500 Kč a dlužné pojistné 216 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené [anonymizováno] smlouvy [číslo] ze dne [datum] a navazujícího Dodatku [číslo] k [anonymizováno] smlouvě ze dne [datum], jímž byl žalovanému poskytnut kontokorent na běžném účtu ve výši 20 000 Kč. Úvěruschopnost byla posuzována řádně, žalovaný neuvedl v žádosti žádné výdaje, byly odhadnuty na 3 410 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky a úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn. 2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř., poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. S ohledem na níže uvedené právní posouzení soud neprováděl dokazování následujícími důkazními prostředky, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí: 2x [ulice] podmínky, 2x Ceník, Doklad odeslané pošty, Předsmluvní formulář, Přehled cen pojištění, Přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu, Přihlášení k pojištění, Podací arch ze dne [datum], 2x pojistné podmínky, 2x Podmínky pro používání kontokorentu. 6. [anonymizováno] smlouvou [číslo] ze dne [datum] žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet. 7. Dodatek [číslo] k [anonymizováno] smlouvě [číslo] byl uzavřen mezi účastníky řízení dne [datum], předmětem byl kontokorent 20 000 Kč. 8. Výpis z běžného účtu za dobu od [datum] do [datum] prokazuje debet na účtu ve výši 20 285,31 Kč, jistina je 16 900 Kč. 9. Dopis ze dne [datum] je výzvou k zaplacení dluhu, součástí je i předžalobní upomínka žalovanému. 10. Potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne [datum] prokazuje příjem žalovaného za dobu od [číslo] do [číslo] v průměrné měsíční výši 17 520 Kč. Pracovní poměr měl žalovaný na dobu určitou do [datum]. 11. Přehled žádostí o úvěr prokazuje, že žalovaný požádal o kontokorent [datum], byl mu schválen, není uveden typ bydlení, vzdělání ani rodinný stav či počet vyživovaných osob. 12. Úvěrová zpráva prokazuje, že [datum] neměl žalovaný žádné evidované úvěry. 13. Výpis z běžného účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum] prokazuje příjem žalovaného z pracovního poměru kolem 17 000 Kč. Žalovaný peníze vybíral prostřednictvím bankomatu. Za tuto dobu byl počáteční zůstatek na účtu 64 Kč a konečný zůstatek 60,23 Kč. S ohledem na výběry bankomatem není patrné složení výdajů žalovaného. 14. Přehled čerpání a splácení kontokorentu prokazuje, že dlužná jistina činí 16 900 Kč. 15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaný uzavřel smlouvu o kontokorentu, dluží na něm 16 900 Kč jistiny. Úvěruschopnost byla posuzována z výpisu z veřejných registrů a z pohybů na běžném účtu, kdy ale není patrné složení výdajů žalovaného. Žalobkyně je stanovila ve výši životního minima 3 410 Kč. Za dobu předloženou soudu však žalovaný spotřeboval celou svou mzdu, není jasné, kolik z toho činily mandatorní výdaje. Soud nevycházel z potvrzení o výši příjmu žalovaného, neboť je až ze dne [datum], když sama žalobkyně tvrdí, že smlouvu, resp. Dodatek [číslo] uzavřela již dne [datum], což odpovídá i textu dodatku. Žalobkyně tak ani nemohla mít v době uzavření dodatku žádnou informaci o tom, zda žalovaný má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, mohla vycházet pouze z příchozích plateb na účet žalovaného. Až dodatečně tak žalobkyně zjistila zásadní skutečnost, že žalovaný měl pracovní poměr na dobu určitou, který končil za 3 měsíce po uzavření dodatku. 16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 17. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 22. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 23. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými j