50 C 165/2024-55 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, , doplněnou ze dne , datum, , domáhala na žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 27,67 % ročně a dalšími poplatky prostřednictvím pravidelných 96 měsíčních splátek ve výši , částka, . K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr uhradila celkem , částka, . Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, , smluvního úroku v kapitalizované výši , částka, a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši , částka, . Žalobkyně se dále domáhala uhrazení smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když žalovaná souhlasila s tímto postupem. Žalobkyně se z jednání omluvila.3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem 27,62 % ročně prostřednictvím pravidelných 96 měsíčních splátek ve výši , částka, . Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši , částka, a náklady spojené s upomínáním ve výši , částka, za měsíc vymáhání.5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že žalovaná byla ke dni poskytnutí úvěru zaměstnaná s příjmem , částka, , příjem ostatních členů domácnosti činil , částka, . Měsíční výdaje domácnosti činily , částka, . Lustrace databází NRKI, MVCR, CEE a ISIR byla s negativním výsledkem. Žalovaná k tomu uvedla, že příjem ostatních členů domácnosti ve výši , částka, představoval příjem jejího partnera, se kterým sdílela domácnost.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, jak žalovaná úvěr splácela a výši dlužné částky. Žalovaná na úvěr uhradila , částka, .7. Z úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že žalovaná měla 81 ukončených splátkových kontraktů, 1 nesplátkový a 1 kreditní kartu, měla 4 existující, 1 nesplátkový a 4 kreditní karty, na které měsíčně hradila , částka, . Další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí.8. Z výpisů z běžného účtu žalované za období od května 2019 do září 2019 bylo zjištěno, že žalovaná pobírala příjem ze zaměstnání za měsíc květen ve výši , částka, , za měsíc červen ve výši , částka, , za měsíc červenec ve výši , částka, , za měsíc srpen ve výši , částka, a za měsíc září ve výši , částka, . V průběhu této doby žalovaná v četných případech za služby a zboží platila kartou a vybírala peníze z bankomatu. Žalovaná rovněž čerpala další úvěry (např. dne , datum, od žalobkyně ve výši , částka, ). Výdaje spojené s bydlením žalované nebyly z výpisů zjištěny.9. Z výzvy ke splacení celého úvěru včetně poštovního podacího archu vyplývá zesplatnění úvěru ke dni , datum, .10. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne , datum, (včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, ) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).12. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná vyčerpala úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 27,62 % ročně a dalšími poplatky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, . Žalovaná na úvěr uhradila celkem , částka, .23. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit vě