48 C 267/2025-34 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení jsou dva samostatné nároky žalobkyně ze dvou smluv o úvěru uzavřených mezi , právnická osoba, , a žalovanou.2. První je nárok žalobkyně představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , dlužné poplatky , částka, , smluvní pokuta , částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaná řádně a včas nehradila a dostala se do prodlení.3. Druhý je nárok žalobkyně představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , dlužné poplatky , částka, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaná řádně a včas nehradila a dostala se do prodlení., právnická osoba, rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalované pohledávky byly původním věřitelem postoupeny žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Žalovaná se přes výzvu nevyjádřila ve věci samé.6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.7. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena mezi , právnická osoba, , a žalovanou dne , datum, , předmětem byl úvěr ve výši , částka, , který byl žalované vyplacen v hotovosti.8. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena mezi , právnická osoba, , a žalovanou dne , datum, , předmětem byl úvěr ve výši , částka, , který byl žalované vyplacen v hotovosti.9. Zákaznická karta k úvěru , částka, prokazuje, že žalovaná uvedla, že má základní vzdělání, je rozvedená, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, je zaměstnána u konkrétního zaměstnavatele, má čistý příjem , částka, , další příjem domácnosti je , částka, , nic nesplácí a má odhadované výdaje , částka, .10. Zákaznická karta k úvěru , částka, prokazuje, že žalovaná uvedla, že má základní vzdělání, je rozvedená, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, je zaměstnána u konkrétního zaměstnavatele, má čistý příjem , částka, , další příjem domácnosti je , částka, , splácí , částka, , a má odhadované výdaje , částka, .11. Dopis ze dne , datum, žalované je oznámením o postoupení pohledávek žalobkyni. Podací lístek ze dne , datum, prokazuje, že byl žalované odeslán.12. Tabulka umoření úvěru , částka, prokazuje, že žalovaná uhradila celkem , částka, .13. Tabulka umoření úvěru , částka, prokazuje, že žalovaná uhradila celkem , částka, .14. Dopis ze dne , datum, žalované je předžalobní upomínka. Podací lístek ze dne , datum, prokazuje, že byl žalované odeslán.15. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek prokazují, že byly žalované pohledávky postoupeny , právnická osoba, , a.s., žalobkyni.16. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.17. Zařazení zákazníka do pojistného programu 2x neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma úvěruschopnosti. Tedy byly mezi , právnická osoba, , a žalovanou uzavřeny dvě úvěrové smlouvy dne , datum, a dne , datum, , žalované byly na jejich základě vyplaceny částky , částka, a , částka, , žalované na ně uhradila , částka, a , částka, . Úvěruschopnost byla posuzována pouze z tvrzení žalované, která jsou navíc nevěrohodná, když mezi první a druhou úvěrovou smlouvu mělo dojít k poklesu výdajů žalované z , částka, na , částka, . Tyto výdaje přitom mají být všechny výdaje, tedy bydlení, jídlo, ošacení apod., žalovaná měla nadto jednu vyživovací povinnost. Tyto tvrzené výdaje tak byly jednoznačně pod životním minimem.19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:20. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.25. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.26. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem pu