48 C 293/2025-41 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , poplatky , částka, , náklady vymáhání , částka, , smluvní pokuty , částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jíž byl žalované poskytnut úvěr až do výše , částka, , který žalovaná vyčerpala v celkové výši , částka, a uhradila ve výši , částka, . Žalovaná měla měsíčně splácet 4 % dlužné částky. Žalovaná se dostala do prodlení, smlouva o úvěru byla vypovězena dne , datum, . Úvěruschopnost byla posuzována.2. Žalovaná se přes výzvu nevyjádřila ve věci samé.3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.4. Dopis ze dne , datum, žalované je předžalobní upomínkou.5. Šikovný účet č. , hodnota, byl uzavřen mezi účastníky řízení dne , datum, , předmětem je poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru žalované, výše úvěrového rámce je , částka, , splátka 4 % z dlužné částky. Žalovaná o osobě uvedla, že je svobodná, má 1 vyživované dítě, základní vzdělání a bydlí v podnájmu. Je na mateřské dovolené, má příjem , částka, , ostatní členové domácnosti mají příjem , částka, .6. Podací arch prokazuje odeslání dopisu žalované dne , datum, .7. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že byl žalované zvednut revolvingový limit na , částka, , hned od 31.10. do , datum, vyčerpala , částka, . Celkem žalovaná vyčerpala , částka, a , částka, , naopak celkem uhradila , částka, . Rozdíl je tedy , částka, .8. Výpis z NRKI prokazuje, že žalovaná nikdy žádný úvěr nečerpala.9. Podací arch prokazuje odeslání dopisu žalované dne , datum, .10. Dopis ze dne , datum, žalované je výzvou ke splacení celého dluhu.11. Karta klienta prokazuje, že žalovaná měla revolvingový úvěr , částka, , byla na mateřské dovolené, měla příjem , částka, , ostatní členové domácnosti , částka, , výdaje uvedla , částka, . Nebyly zjištěny negativní poznatky z veřejných registrů.12. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.13. Přehled pohybů na účtu žalované za dobu od , datum, do , datum, prokazuje, že žalovaná pobírala příspěvek na bydlení , částka, , rodičovský příspěvek , částka, , měla dítě narozené v roce 2021 a pobírala na něj příspěvek na dítě , částka, . V 8/2022 dostala navíc jednorázový příspěvek na dítě. Opakovaně byly převáděny peníze na účet , jméno FO, v různé výši a to , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, . Jednou se stalo, že z účtu , jméno FO, byly poukázány alimenty ve výši , částka, . K říjnu 2022 byl obrat na účtu , částka, , zůstatek byl asi – , částka, . Nebyly patrné pohyby na účtu směřující k úhradě nákladů na bydlení.14. Úvěrové podmínky, Ověření bonity MLS neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí s ohledem na níže uvedený právní závěr.15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje ohledně uzavření úvěrové smlouvy a jejího vyplacení žalované. Žalovaná měla měsíčně splácet minimálně , částka, (to jsou 4 % z čerpané jistiny , částka, ). Příjmy žalované byly tvořeny rodičovskou , částka, . Pobírala příspěvek na bydlení ve výši , částka, , tedy její výdaje na bydlení musely být ještě vyšší. Výše nákladů na bydlení není známa. Výpočtem s ohledem na výpočet příspěvku na bydlení lze odhadnout, že to bylo kolem , částka, . Žalovaná by tak vydala za doplatek nákladů na bydlení a splátky jenom jistiny přes 60 % příjmů a pro ni a pro dítě by jí zůstaly na měsíc ani ne , částka, , a to na všechny ostatní výdaje. Příjem partnera nebyl prokázán, neměl ani žádnou povinnost hradit úvěr s žalovanou či dokonce za žalovanou. Jeho tvrzený příjem evidentně nebyl ani započten, jinak by žalovaná nemohla pobírat příspěvek na bydlení. Žalovaná celkem vyčerpala , částka, a uhradila , částka, .16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:17. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.23. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informace