48 C 38/2026-25 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představovala dle tvrzení strany žalující nová jistina ve výši , částka, (skládala se z dlužné jistiny , částka, a přirostlých úroků ke dni zesplatnění , částka, ), smluvní pokuta , částka, za prodlení se splátkami 3 a 4 po , částka, při prodlení 30 dnů a náklady vymáhání , částka, za splátky 3 a 4 po , částka, při prodlení do 15 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny , částka, do vyhotovení žaloby , částka, spolu s úroky z úvěru a z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 48 měsíčních splátkách po , částka, měsíčně splatných vždy k 17. dni měsíce. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována. Žalovaný do zesplatnění uhradil celkem , částka, . Pro prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru dne , datum, .2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé, k jednání s bez omluvy nedostavil.3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.4. Smlouva o úvěru č. , hodnota, včetně Dodatku č. , hodnota, byla uzavřena mezi účastníky řízení dne , datum, , předmětem byl úvěr ve výši , částka, , který měl žalovaný splácet po , částka, měsíčně po dobu 48 měsíců.5. Doklad o vyplacení ze dne , datum, prokazuje, že byla vyplacena částka , částka, na účet uvedený ve smlouvě, tedy účet uvedený žalovaným6. Dopis ze dne , datum, žalovanému je předžalobní upomínkou. Poštovní podací arch ze dne , datum, prokazuje jeho odeslání.7. Hodnocení klienta prokazuje, že žalovaný uvedl příjem , částka, měsíčně, výdaje žalobkyně byly , částka, životní minimum, a , částka, náklady na bydlení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, je svobodný, má VŠ vzdělání, bydlení ve vlastním.8. Základní informace o klientovi prokazují jeho číslo účtu, na který byl vyplacen úvěr.9. Karta klienta prokazuje, že žalovaný uhradil dvě splátky, obě po splatnosti. Celkem uhradil , částka, .10. NRKI report prokazuje, že žalovaný dlužil na úvěrech , částka, , na kreditních kartách , částka, a měl dluh , částka, po splatnosti. Měl 11 žádostí o úvěry.11. Potvrzení o provedené platbě prokazuje příjem žalované ve výši , částka, dne , datum, na jeho účet.12. SOLUS report neprokazuje nic, neboť neobsahuje žádné údaje o žalovaném.13. Dodejka od akceptačního dopisu ze dne , datum, , Kopie OP žalovaného, Dopis ze dne , datum, , Potvrzení o licenci ČNB, Prohlášení klienta, Předsmluvní formulář, Dopis žalovanému ze dne , datum, , Podpis na dálku, Dopis ze dne , datum, a , datum, neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí s ohledem na níže uvedené právní posouzení.14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , žalovanému bylo vyplaceno , částka, , uhradil , částka, . Byly zjištěny příjmy žalovaného přes , částka, měsíčně, výdaje byly stanoveny s ohledem na životní minium žalovaného, nebyly nijak ověřeny. Žalovaný měl 11 žádostí o úvěry, celkem dlužil , částka, na úvěrech a , částka, na kreditních kartách a byl , částka, v prodlení. Nebyla zjištěna výše splátek, které již splácel.15. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.21. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.22. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.23. Výše uvedené