6 C 198/2020-43 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně podala proti žalovanému žalobu o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci uvedla, že [právnická osoba], nyní v důsledku fúze sloučením [právnická osoba] a žalobce uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky [právnická osoba], včetně pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Ke skutkovým tvrzením uvedla, že [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dle ustanovení § 63 z.č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti. S těmito podmínkami se žalovaný seznámil a souhlasil s jejich zněním a zavázal se dodržovat povinnosti v nich uvedené. Součástí smlouvy byl rovněž ceník [právnická osoba]. Na základě této smlouvy zajišťovala uvedená společnost žalovanému služby spočívající v konkrétní sjednané službě nebo službách dle nabídky. V rámci smlouvy byl současně se žalovaným sjednán pronájem přijímacího zařízení (jeho přesné označení je uvedeno v žalobě). Převzetí zařízení stvrdil žalovaný podpisem na zakázkovém listě ze dne [datum]. Z důvodů opakovaného porušování povinností vyplývajících ze smlouvy ze strany žalovaného, kdy žalovaný nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, odstoupil poskytovatel služby dopisem ze dne [datum] od smlouvy. Žalovanému byla poskytnuta lhůta ke splnění povinností uhradit dlužné částky za služby a byl upozorněn na povinnost vrátit poskytnuté zařízení. Žalovaný byl povinen nepoškozené a funkční zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy a to na jakémkoliv kontaktním místě [právnická osoba] nebo toto zařízení zaslat na adresu distribučního skladu společnosti. Žalovaný povinnost vrátit technické zařízení nesplnil. Žalobkyni vznikl podle uzavřené smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty 2 000 Kč za nevrácení zařízení výše označeného. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Úroky z prodlení žalobkyně nežádá. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soudní zásilky - žalobu i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště hlášeném v CEO nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti vhozeny do schránky. 4. Soud rozhodl na základě listinných důkazů postupem podle § 115a o.s.ř. Žalobkyně tento postup navrhovala, žalovaný k němu dal souhlas konkludentně. 5. Žalobní tvrzení prokazuje smlouva, včetně VOP, ceníku služeb, příjmový pokladní doklad, listina obsahující odstoupení od smlouvy, kopie výzvy k doplacení dlužné částky a k vrácení technického zařízení a úhrady smluvní pokuty. Tato byla ve výzvě uvedena částkou 4 000 Kč, ale v žalobě se žalobkyně domáhá úhrady 2 000 Kč. Žalobkyně doložila také smlouvu o postoupení pohledávek, písemné oznámení postoupení pohledávky. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 6. Podle § 64 odst. 1 zákona číslo 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2048 Občanského zákoníku (dále o.z.), sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. V souzeném případě se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení smluvní pokuty podle shora citovaného ustanovení. Žaloba je zcela důvodná. 10. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny smlouvy výše označené a to podle (§ 64 zákona č. 127/2005 Sb. v jejichž rámci poskytla žalobkyně žalovanému zařízení nutné k čerpání poskytovaných služeb. Účastníci smlouvy dohodli na smluvní pokutě 2 000 Kč v případě nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčeného zařízení. Smlouva byla ukončena, žalovaný však neprokázal, že žalobkyni poskytnutá zařízení vrátil. Protože se žalovaný neprokázal splnění svých smluvních povinností, soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku uvedenou ve výroku I. rozsudku a to smluvní pokutu v částce 2 000 Kč. Úrok z prodlení není žalobkyní žádán. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený S [číslo obč. průkazu] Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 200 Kč, tedy 600 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst.5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 12. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, čísle smlouvy, odkazu na smluvní podmínky. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.