6 C 259/2021-32 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku. Uvedl, že uzavřel se žalovanou smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací a to dne 30. 4. 2019 [anonymizována tři slova] a dne 30. 11. 2019 [anonymizována tři slova]. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Smlouva se řídí podmínkami služeb a zboží za zvýhodněnou cenu, všeobecnými podmínkami pro poskytování služeb elektronických komunikací a ceníkem, případně podmínkami jednotlivých služeb. Žalobce nárokuje v tomto řízení část ceny, na kterou byla vyúčtování vystavena a to nároky, o kterých je oprávněn rozhodovat civilní soud. Pravomoc je dána podle § 129 odst. 1 věta první zákona o elektronických komunikacích. Uplatňované nároky vyplývají z vyúčtování za období od 16. 9. 2019 do 15. 10. 2019 splatné dne 3. 11. 2019, kdy je v tomto řízení nárokována částka 198,87 Kč, z vyúčtování od 16. 10. 2019 do 15. 11. 2019, splatné dne 4. 12. 2019, kdy je nárokována částka 476,32 Kč a z vyúčtování od 16. 11. 2019 do 15. 12. 2019, splatné dne 3. 1. 2020, kdy je nárokována částka 495,48 Kč. Nárokovány jsou platby tzv. služby třetích stran. Tyto služby jsou dostupné prostřednictvím speciálních telefonních čísel. Nárokované položky jsou ve vyúčtování označeny jako PLATBY 3,STRAN 2. Poskytnuté služby byly vyúčtovány s ostatními službami, žalovaný byl povinen je uhradit nejpozději do data splatnosti, které je uvedeno v konkrétním vyúčtování. Žalovaná měla možnost ve lhůtě 2 měsíců případné nesrovnalosti reklamovat. Žalovaná tohoto práva nevyužila. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, byla jí také zaslána předžalobní upomínka. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Zásilka byla žalované vhozena do schránky. 4. S rozhodnutí věci bez nařízení jednání postupem podle § 115a o.s.ř. konkludentně souhlasil žalobce i žalovaná. 5. Žalobce svá tvrzení prokázal listinami - Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, Smlouvou o poskytnutí služeb elektronických komunikací, fakturami, rozpisem služeb, přehledem tarifů. Z těchto listin soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které žalobce poskytoval žalovanému služby třetích stran. Žalovaný byl v době poskytnutí této služby účastníkem výše označené smlouvy. Žalovaná byla povinna za tyto služby platit žalobci ceny dle ceníku žalobce. Žalovaná využívala služeb žalobce. Žalobce za období poskytování výše uvedených služeb vystavoval žalované za tyto služby vyúčtování. V těchto účtoval žalované ceny za jednotlivé poskytnuté služby. Žalovaná neuhradila faktury uvedené v žalobě. Proto žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky. Žalovaná dluh neuhradila ani po další výzvě žalobce. 6. Žaloba je důvodná. 7. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (§ 63 zákona č. 127/2005 Sb.), a v rámci ní žalobce poskytl žalované dle jeho požadavků výše uvedené služby. Žalované tak vznikla povinnost uhradit žalobci za tyto služby cenu v době splatnosti vyúčtování. Žalobce tuto cenu žalované řádně vyúčtoval. Žalovaná dluh nezaplatila ani po výzvě žalobce. Protože žalovaná neprokázala splnění svých smluvních povinností, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobci částku uvedenou ve výroku I. rozsudku. Úrok z prodlení není požadován. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu s citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený SOP 400 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 200 Kč, tedy 600 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst.5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce. 9. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, druhu a výši pojistného a dlužném pojistném období. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.