8 C 108/2021 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 4. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 18.000 Kč s příslušenstvím jednak z titulu neuhrazené smluvní pokuty, na kterou žalobci vznikl nárok za nedodržení povinnosti vrátit technické zařízení [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] a [anonymizováno] výši 5.000 Kč za každé zařízení a za nedodržení povinnosti vrácení přístupové karty [číslo] ve výši 1.500 Kč za každé zařízení, to vše vyplývající ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] kterou účastníci (žalobce dříve jako„ [právnická osoba]“) uzavřeli dne 26. 9. 2018, a která byla ukončena dne 30. 4. 2019, a dále z titulu neuhrazené smluvní pokuty, na kterou žalobci vznikl nárok za nedodržení povinnosti vrátit technické zařízení [anonymizována tři slova] [číslo], ve výši 5.000 Kč vyplývající ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] kterou účastníci (žalobce dříve jako„ [právnická osoba]“) uzavřeli dne 18. 10. 2018 a která byla ukončena dne 31. 3. 2019. Tvrdil, že žalovaný přes výzvu žalobce na smluvní pokutu za nevrácené koncové zařízení a přístupovou kartu žalobci ničeho neuhradil a ke dni podání žaloby tak dlužil žalobci částku 18.000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 3. Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] z 26. 9. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný v rámci služby poskytování televizního vysílání užíval dvě technická zařízení [anonymizováno 5 slov]. 4. Formulářem o provedení/převzetí z [datum] má soud za prokázané, že žalovanému byla předána přístupová karta [číslo]. 5. Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] z 18. 10. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný v rámci služby poskytování internetové služby užíval technické zařízení [anonymizována dvě slova]. 6. K návrhu žalobce, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovaný užíval na základě Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací z 26. 9. 2018 [číslo] dvě technická zařízení [anonymizována dvě slova] a dvě smart karty, jejichž převzetí žalovaný stvrdil podpisem. Dále na základě Smlouvy o poskytování elektronických komunikací [číslo] z 18. 10. 2018 užíval technické zařízení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalovaný se ve smlouvách zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč za prodlení s úhradou jakékoliv finanční částky a ve výši 5.000 Kč v případě, že nevrátí, poškodí nebo zničí poskytnuté koncové zařízení. Žalovaný poskytnutá koncová zařízení nevrátil. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty, žalovaný však až dosud žalobci ničeho neuhradil. 7. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění (dále též jen jako„ zákon o el. komunikacích“), pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, 8. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen jako „o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k následujícím závěrům. Mezi účastníky řízení byly platně uzavřeny smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu ust. § 63 a násl. zákona o el. komunikacích, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč za prodlení s úhradou jakékoliv finanční částky a ve výši 5.000 Kč v případě, že nevrátí, poškodí či zničí poskytnuté koncové zařízení. Žalovaný nesplnil svůj závazek vyplývající ze smlouvy vrátit žalobci poskytnuté technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy, která byla v daném případě ukončena dne 30. 4. 2019 a dne 31. 3. 2019. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci poskytnutné technické zařízení vrátil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy, když poskytnutá technická zařízení [anonymizována dvě slova] a [příjmení] [příjmení] žalobci nevrátil, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.000 Kč představující smluvní pokutu, ke které se žalovaný ve smlouvě zavázal, a to za každé ze tří nevrácených zařízení (výrok I. rozsudku). S ohledem prodlení žalovaného se zaplacením smluvní pokuty vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném i zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. Oproti tomu soud nepřiznal žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 3.000 Kč za nevrácení přístupové karty [číslo] neboť v nevrácení přístupové karty nelze shledávat porušení závazku, který by vedl ke vzniku nároku na smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč, neboť se nejedná o koncové zařízení. Soud proto v této části o nároku žalobce rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně v převážné části úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1.489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. 14. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.