6 C 9/2022-33 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku. Uvedl, že uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací a to dne 12. 11. 2019 číslo smlouvy [anonymizováno] a dne 24. 5. 2019 číslo smlouvy [anonymizováno]. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Smlouva se řídí podmínkami služeb a zboží za zvýhodněnou cenu, všeobecnými podmínkami pro poskytování služeb elektronických komunikací a ceníkem, případně podmínkami jednotlivých služeb. Žalobce nárokuje v tomto řízení část ceny, na kterou byla vyúčtování vystavena a to nároky, o kterých je oprávněn rozhodovat civilní soud. Pravomoc je dána podle § 129 odst. 1 věta první zákona o elektronických komunikacích. Uplatňované nároky vyplývají z vyúčtování za období od 10. 2. 2020 do 9. 3. 2020 splatné dne 28. 3. 2020, kdy je v tomto řízení nárokována částka 496,61 Kč, z vyúčtování od 10. 3. 2020 do 9. 4. 2020, splatné dne 28. 4. 2020, kdy je nárokována částka 475,29 Kč a z vyúčtování od 10. 5. 2020 do 9. 6. 2020, splatné dne 28. 6. 2020, kdy je v tomto řízení nárokována částka 475,35 Kč a nárokovány jsou platby tzv. služby třetích stran. Tyto služby jsou dostupné prostřednictvím speciálních telefonních čísel. Nárokované položky jsou ve vyúčtování označeny jako„ platby třetím stranám“. 2. Poskytnuté služby byly vyúčtovány s ostatními službami, žalovaný byl povinen je uhradit nejpozději do data splatnosti, které je uvedeno v konkrétním vyúčtování. Vyúčtování bylo poskytováno v elektronické podobě. Žalovaný měl možnost ve lhůtě 2 měsíců případné nesrovnalosti reklamovat. Žalovaný tohoto práva nevyužil. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, byla mu také zaslána předžalobní upomínka. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Zásilka byla žalovanému vyvěšena na úřední desce. 4. S rozhodnutí věci bez nařízení jednání postupem podle § 115a o.s.ř. konkludentně souhlasil žalobce i žalovaný. 5. Žalobce svá tvrzení prokázal listinami - Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, Smlouvou o poskytnutí služeb elektronických komunikací, fakturami, rozpisem služeb, přehledem tarifů. Z těchto listin soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které žalobce poskytoval žalovanému služby třetích stran. Žalovaný byl v době poskytnutí této služby účastníkem výše označené smlouvy. Žalovaný byl povinen za tyto služby platit žalobci ceny dle ceníku žalobce. Žalovaný využíval služeb žalobce. Žalobce za období poskytování výše uvedených služeb vystavoval žalovanému za tyto služby vyúčtování. V těchto účtoval žalovanému ceny za jednotlivé poskytnuté služby. Žalovaný neuhradil faktury uvedené v žalobě. Proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky. Žalovaný dluh neuhradil ani po další výzvě žalobce. 6. Po posouzení věci, vyhodnocení listinných důkazů a žalobních tvrzení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (§ 63 zákona č. 127/2005 Sb.), a v rámci ní žalobce poskytl žalovanému dle jeho požadavků výše uvedené služby. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobci za tyto služby cenu v době splatnosti vyúčtování. Žalobce tuto cenu žalovanému řádně vyúčtoval. Žalovaný dluh nezaplatil ani po výzvě žalobce. Žalobní tvrzení jsou v logickém souladu s předloženými listinnými důkazy, listinné důkazy potvrzují žalobní tvrzení. Žalobce splnil povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Protože žalovaný neprokázal splnění svých smluvních povinností, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobci částku uvedenou ve výroku I. rozsudku úrok z prodlení není požadován. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu s citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený SOP 400 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 200 Kč, tedy 600 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst. 5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 8. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, druhu a výši pojistného a dlužném pojistném období. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.