8 C 105/2022-73 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 7.610 Kč s příslušenstvím z titulu zákonného příspěvku do garančního fondu za nepojištěné období od [datum] do [datum] u nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3.500 kg [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], s tím, že žalovaný toto vozidlo v rozhodné době provozoval bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že v rozhodné době nebyl vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla, neboť na základě kupní smlouvy ze dne [datum] vozidlo prodal [jméno] [příjmení]. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný provozoval bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3.500 kg [registrační značka], [VIN kód] v době od [datum] do [datum]. Jelikož je vlastník vozidla povinen ze zákona uhradit žalobci příspěvek za rozhodnou dobu ve výši součtu hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem (v daném případě 85 dní x 86 Kč), vyzval žalobce žalovaného dne [datum], aby zákonný příspěvek nepojištěných ve výši 7.310 Kč a náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč zaplatil, žalovaný však v zákonné lhůtě 30 dnů nereagoval. Žalovanou částku neuhradil ani přes další upomínky. Žalovaný v tomto řízení předložil kupní smlouvu, dle které dne [datum] prodal předmětné vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [jméno] [příjmení], přičemž v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] předložil kupní smlouvu, kterou rovněž předmětné vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] dne [datum] prodal [jméno] [příjmení]. 4. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 5. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 6. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 7. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že návrh žalobce je důvodný, neboť žalovaný nesplnil povinnost uhradit zákonný příspěvek do garančního fondu za nepojištěné období od [datum] do [datum], který je žalobce v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. oprávněn vymáhat. K tomuto závěru soud dospěl na základě posouzení žalovaným předložené kupní smlouvy ze dne [datum] o prodeji předmětného vozidla [jméno] [příjmení] a kupní smlouvy ze dne [datum], kterou předložil žalovaný v dřívějším soudním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], kterou rovněž předmětné vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], převedl na osobu [jméno] [příjmení]. Z logiky věci je zřejmé, že pokud žalovaný dne [datum] prodal předmětné vozidlo [jméno] [příjmení], musel být žalovaný vlastníkem předmětného vozidla nejen v tento den, ale i v době od [datum] do [datum], a tudíž kupní smlouva předložená žalovaným v tomto řízení uzavřená s [jméno] [příjmení] dne [datum] byla žalovaným vyhotovena pouze účelově a nemůže být považována za platnou. Jelikož žalovaný dosud na svůj dluh z titulu zákonného příspěvku do garančního fondu ničeho neuhradil, resp. žalovaným nebyl tvrzen a prokázán opak, soud žalobě vyhověl. Žalobci vedle zákonného příspěvku do garančního fondu vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. Výši úroku z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 13.039,66 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Dále soud přiznal žalobci právo na odměnu advokáta podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (2x za účast u jednání soudu), tj. 3.000 Kč. Dále soud dle § 13 stejné vyhlášky přiznal žalobci náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby (2x účast na jednání soudu) v celkové výši 600 Kč. Soud dále přiznal žalobci náhradu cestovních výdajů ve výši 4.346 Kč, které vynaložil cestou k jednání soudu dne [datum] a [datum] osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], na trase [obec] – [obec] a zpět při celkové vzdálenosti 604 km a průměrné spotřebě paliva 5,3 l MN na 100 km a vyhláškové ceně paliva 47,10 Kč, neboť i tento výdaj lze považovat za výdaj advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud dále přiznal žalobci nárok na náhradu za promeškaný čas cestou k jednání v délce 16 započatých půlhodin po 100 Kč v celkové výši 1.600 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, navýšil soud odměnu zástupce, paušální náhradu hotových výdajů, náhradu za promeškaný čas a náhradu cestovních výdajů o částku 2.194 Kč představující daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovenou ze základu ve výši 10.446 Kč. 10. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.