8 C 143/2022 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 162.798,62 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvou o úvěru [anonymizováno] půjčka, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 140.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.417,69 Kč. Tvrdil, že žalobce svůj závazek splnil, žalovaný však nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobce proto využil svého práva a dne [datum] prohlásil úvěr poskytnutý dle smlouvy o úvěru za okamžitě splatný v celé výši a vyzval žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval, k jednání soudu se nedostavil. 3. Smlouvou o úvěru [anonymizováno] půjčka ze dne [datum], obchodními podmínkami pro vedení úvěrového účtu, Všeobecnými produktovými podmínkami žalobce a sazebníkem poplatků žalobce a Umořovací tabulkou a výpisy z úvěrového účtu č. [bankovní účet] má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 140.000 Kč. Z uzavřené smlouvy má soud za prokázané, že se žalovaný zavázal úvěr splácet minimální splátku 2.417,69 Kč. Dále se žalovaný zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 13,82 % a poplatky spojené s vedením účtu. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku 234.331,39 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky, dle kterých bylo možné celý úvěrový závazek žalovaného zesplatnit v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s hrazením jednotlivých splátek úvěru. Z výpisu účtu žalovaného má potom soud za prokázané, jakým způsobem byla úvěrovaná částka čerpána a postupně splácena. 4. Dopisem označeným jako„ Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ ze dne [datum] má soud za prokázané, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek na straně žalovaného s hrazením předmětného úvěru, došlo ke dni [datum] k zesplatnění celé dlužné pohledávky pro prodlení žalovaného s jeho splácením a dluh tak ke dni [datum] činí 155.064,98 Kč. 5. Předžalobní výzvou ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce v zastoupení vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s detailním výpočtem její výše a informacemi o jejím vzniku. Výzva byla žalovanému zasílána na korespondenční adresu. 6. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 7. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 140.000 Kč. Žalovaný se úvěr, který dne [datum] vyčerpal, zavázal splácet formou měsíční splátky ve výši 2.417,69 Kč spolu s úrokem ve výši 13,82 % ročně. Jelikož ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, informoval žalobce žalovaného o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni [datum], a současně ho vyzval k úhradě již splatné částky. Ani přes výzvy žalobce žalovaný dosud na dlužnou a žalobou požadovanou částku ničeho neuhradil. 8. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena v roce 2019, tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních 9. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 140.000 Kč, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 10. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. 11. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 134.975,06 Kč a příslušenství, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31.486,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6.512 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 136.475,06 Kč sestávající z částky 6.580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. Žalobkyně má dále nárok na daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20.640 Kč ve výši 4.334,40 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.