8 C 241/2021 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 9. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 4.149,98 Kč s příslušenstvím jednak z titulu neuhrazené ceny za služby poskytované třetími osobami prostřednictvím služeb elektronických komunikací a jednak z titulu neuhrazené ceny za poskytnuté koncové zařízení, to vše vyplývající z Účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 18. 10. 2018 [číslo] ze dne 13. 12. 2019 [číslo] ze dne 23. 1. 2020 [číslo]. Tvrdil, že nedílnou součástí účastnické smlouvy [číslo] byla kupní smlouva a Všeobecné obchodní podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Předmětem této smlouvy bylo koncové zařízení [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] – [anonymizováno] se slevou 4000 Kč. Tvrdil, že žalovaný za vyúčtované služby a koncové zařízení žalobci ničeho neuhradil a ke dni podání žaloby tak dlužil žalobci částku 4.149,98 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. K návrhu žalobce, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovaný užíval na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] koncové zařízení [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] – [anonymizováno] s podmíněnou slevou 4.000 Kč a žalobce žalovanému umožnil objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ z. o el. kom.“). Cenu za tyto tzv.„ služby třetích stran“ a za koncové zařízení, které žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] splatnou 17. 11. 2020 znějící na částku 3.420 Kč, [číslo] za období od 6. 2. 2020 - 5. 3. 2020 splatnou 12. 7. 2020 v částce 1.867.50 Kč, z toho v řízení je nárokováno 79,99 Kč, [číslo] za období od 6. 3. 2020 - 5. 4. 2020 splatnou 12. 7. 2020 v částce 2.515 Kč, z toho v řízení je nárokováno 269.99 Kč, [číslo] za období od 6. 4. 2020 - 5. 5. 2020 splatnou 12. 7. 2020 v částce 3.635,01 Kč, z toho v řízení je nárokováno 190 Kč, [číslo] za období od 6. 6. 2020 - 5. 7. 2020 splatnou 20. 7. 2020 v částce 2.261,85 Kč, z toho v řízení je nárokováno 190 Kč. Žalovaný však žalobci na výše uvedené částky ničeho neuhradil. 5. Po právní stránce byla věc posouzena podle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen jako „o. z.“). Příslušenství pohledávky bylo posouzeno dle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které upravují úrok z prodlení. 6. Žalovaný byl jako poukázaný vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinen plnit ve prospěch žalobce, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobci, aby platby od účastníků vybíral. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, a jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost platit za vyúčtované služby třetích stran, když neuhradil výše uvedené vyúčtované částky, resp. žalovaným nebyl tvrzen a prokázán opak, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 7. Jelikož dále mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu ust. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v rámci které byla platně uzavřena kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2079 o. z., přičemž žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyúčtovanou cenu předmětu koupě, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, nesplnil svůj závazek z kupní smlouvy. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou synallagmatickou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy, když kupní cenu řádně nesplatil, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku představující zbývající cenu předmětu koupě. 8. S ohledem na shora uvedené žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném i zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur, neboť žalovaný se s úhradou svých závazků dostal do prodlení. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1.489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.