10 C 215/2024-38 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru ). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne , datum, . Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne , datum, , kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalobkyně požaduje po žalovaném dále náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku v souladu čl. V. odst. 5.4. Smlouvy o úvěru. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky den , datum, . Žalovaný dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř. “) zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání., právnická osoba, průběhu dokazování učinil osud ve věci následující skutková zjištění5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a informací o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve shora popsané výši. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit, včetně souvisejících poplatků a dalšího příslušenství.6. Předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné a žalobou uplatněné částky. Výzva byla žalovanému zasílána na korespondenční adresu prostřednictvím doručovatele poštovních služeb.7. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením.8. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:9. Žalobkyně uzavřela dne , datum, smlouvu č. , hodnota, (dále jen ,,Smlouva“), na základě které zavázala poskytnout žalovanému úvěr na částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázala vrátit výše uvedenou částku, společně s příslušenstvím úvěru za dobu jeho. Následně byl žalovaný upomínán o dlužnou a žalobou uplatněnou částku předžalobní výzvou ze dne , datum, . Žalovaný dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil.10. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč, a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.15. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru a půjčky, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí finančních prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.16. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 000 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 000 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.