10 C 94/2024-18 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala uhrazení částky , částka, s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovanému poskytla ve dnech od , datum, do , datum, samopláteckou péči, přičemž žalovaný nebyl , podezřelý výraz, pojištěn , právnická osoba, . Tuto péči mu žalobkyně vyúčtovala fakturou č. , hodnota, , ze dne , datum, s datem splatnosti , datum, . Žalovaný dne , datum, podepsal převzetí faktury a dne , datum, podepsal uznání dluhu. K úhradě dluhu byl žalovaný písemně vyzván předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Ukrajiny, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o předmětném právu v jeho pravomoci. Dospěl k závěru, že tuto otázku nelze řešit podle zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „ZMPS“), neboť dne , datum, byla v Kyjevě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen „Smlouva“), uveřejněna pod č. 123/2002 Sb. m. s. – účinná od , datum, . Podle ustanovení článku 48/5 Smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Věcná příslušnost Okresních soudů se pak podává z ustanovení § 9 občanského soudního řádu „a contrario“. Místní příslušnost podepsaného soudu je dána z toho důvodu, že v době zahájení řízení byl tento soud soudem místa bydliště žalovaného, kterému byla území České republiky udělena tzv. dočasná ochrana. Následně se soud zabýval otázkou, jakým právem se bude právní vztah řídit. Podle čl. 48/2 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. V daném případě tedy právním řádem České republiky. Nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, poskytovatel služby (žalobce) měl v době uzavření smlouvy sídlo a příjemce faktické i trvalé bydliště v České republice, kde se nachází i místo plnění; cizí prvek vnesený do vztahu státní příslušností žalovaného nemůže toto svou intenzitou převážit.5. Tvrzení žalobkyně se soudu podávají z jím provedených listinných důkazů, konkrétně z faktury č. , hodnota, ze dne , datum, , výzvy k úhradě platby a doručenkami (obálkami)ze dne , datum, , uznáním dluhu ze dne , datum, . Uvedenými důkazy má soud shora popsaná tvrzení za zcela prokázaná a skutkový stav ve výše popsaném rozsahu za zjištěný.6. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny.7. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti.8. Žalobkyně poskytla žalovanému nutnou a neodkladnou , podezřelý výraz, péči, přičemž nárok na úhradu této péče má oporu v příloze č. , hodnota, zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění.9. Dle § 2053 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, , Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, proto žalobě vyhověl. Soud toto jednání posoudil dle § 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném , podezřelý výraz, pojištění, a contrario, ve spojení s § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických , podezřelý výraz, službách, kdy žalobkyně poskytla žalovanému péči, která není hrazena ze zákonného , podezřelý výraz, pojištění, a proto žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit částku, kterou na tuto péči vynaložila. Žalovaný svůj dluh dle , datum, písemně uznal. Jelikož žalovaný neprokázal, že došlo k úhradě za poskytnuté služby ze strany žalovaného, soud má za to, že povinnost na straně žalovaného stále trvá, a proto ho zavázal k povinnosti k uhrazení celkové částky ve výši , částka, spolu s úroky z prodlení od uplynutí data splatnosti vystavené faktury. , adresa, k plnění uložil soud jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši , částka, a dále v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 39/13, částku 600 jako režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za celkem dva úkony po , částka, za jeden (předžalobní výzva k plnění a vyhotovení a zaslání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Výše uvedenou částku, tj. , částka, , je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, a to dle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.