15 C 394/2023-27 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky , částka, z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Dále požadoval zaplacení 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.3. Soud vyzval žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s tímto postupem už v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byly písemnosti vhozeny do schránky, neboť si je v úložní době nevyzvedla.5. Ze smlouvy o úvěru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z účtu má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, - , právnická osoba, , , adresa, , uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná byla povinna tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, nejpozději do , datum, . Z těchto listin nemá soud za prokázané, že by právní předchůdce žalobce jakkoli zkoumal před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, má soud za prokázané, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované připsána částka , částka, pod v.s. , var. symbol, .7. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, , seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce - , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, - postoupil pohledávku z výše uvedené Smlouvy nejprve na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a tato následně postoupila předmětnou pohledávku na žalobce, jakož i to, že bylo žalované toto postoupení řádně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne , datum, .8. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných pohledávek ze smlouvy o úvěru.9. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru žalované finanční prostředky v celkové výši , částka, . Dle obsahu smlouvy byla žalovaná povinna tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, nejpozději do , datum, . Žalovaná finanční prostředky právnímu předchůdci žalobce nevrátila. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalované. Právnímu předchůdci žalobce tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na úhradu celkové částky ve výši , částka, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a z nesplaceného úroku ve výši , částka, . Právní předchůdce žalobce dne , datum, a , datum, postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy na žalobce. Žalovaná poté na dlužné pohledávky ničeho neuhradila, a to ani po předžalobní výzvě žalobce.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 stejného zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Žaloba je v části důvodná.17. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne , datum, částku v celkové výši , částka, , a to na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Žalovaná na jistinu tohoto úvěru neuhradila ničeho, a to ani po zaslané předžalobní výzvě. Žalobce přitom nedoložil, že jeho právní předchůdce řádně zkoumal před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované. S ohledem na tuto skutečnost je nutné uzavřít, že smlouva o úvěru je neplatná. Soud má tak za to, že v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru) by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V důvodové zprávě k zákonu č. 257/2016 Sb. je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno: „stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebit