3 C 19/2024-17 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky , částka, z titulu nesplacení zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, . Dále požadoval zaplacení 15 % úroku z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s tímto postupem už v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti vhozeny do schránky, neboť si je v úložní době nevyzvedl.5. Ze smlouvy o zápůjčce, Všeobecných obchodních podmínek, výpisu z účtu má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytl finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný byl povinen tyto prostředky vrátit spolu poplatkem za poskytnutí zápůjčky v celkové výši , částka, , a to nejpozději do , datum, . V případě prodlení žalovaného se splněním jeho závazků ze smlouvy, byl žalovaný povinen dle čl. 3.2 smlouvy uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Současně bylo sjednáno, že žalovaný je povinen v případě svého prodlení nahradit žalobci náklady účelně vynaložené, které mu s tímto prodlení žalovaného vnikly. Výše nákladů za písemnou upomínku byla sjednána ve výši , částka, , maximální počet zaslaných výzev byl sjednán na 5. Z těchto listin nemá soud za prokázané, že by žalobce jakkoli zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalovaného.6. Z výzev a upomínek ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný zápůjčku včetně poplatku ve sjednaném termínu nesplatil, neuhradil je ani po opakovaných výzvách žalobce. Ze stejných listin má soud za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému celkem , hodnota, výzev, za něž účtoval za každou náklady ve výši , částka, .7. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných pohledávek ze smlouvy o zápůjčce.8. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalobce poskytl na základě smlouvy o zápůjčce žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, . Dle obsahu smlouvy byl žalovaný povinen tyto prostředky vrátit spolu poplatkem za poskytnutí zápůjčky v celkové výši , částka, , a to nejpozději do , datum, . V případě prodlení žalovaného se splněním jeho závazků ze smlouvy, byl žalovaný povinen dle obsahu smlouvy uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Současně bylo sjednáno, že žalovaný je povinen v případě svého prodlení nahradit žalobci náklady účelně vynaložené, které mu s tímto prodlení žalovaného vnikly. Výše nákladů za písemnou upomínku byla sjednána ve výši , částka, , maximální počet zaslaných výzev byl sjednán na 5. Žalovaný finanční prostředky žalobci nevrátil ani po písemných výzvách žalobce. Soud nemá za prokázané, že by žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem , částka, s tím, že tyto úhrady žalobce započetl na smluvní pokutu a ponížené náklady spojené s uplatněním pohledávky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 stejného zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Žaloba je v části důvodná.16. Soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému dne , datum, částku v celkové výši , částka, , a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, . Žalovaný na tuto zápůjčku uhradil toliko částku , částka, , zbývající část neuhradil ani po výzvách žalobce. Žalobce přitom nedoložil, že řádně zkoumal před uzavřením smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na tuto skutečnost je nutné uzavřít, že smlouva o zápůjčce je neplatná. Soud má tak za to, že v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V důvodové zprávě k zákonu č. 257/2016 Sb. je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschop